Akce, která byla bunkrologická spíše jen okrajově, neboť směřovala do prostoru oblíbené Tetřeví hory v masívu Kralického Sněžníku. Vyrazili jsme na víkend tentokrát pouze dva, já a Ušák. Abychom na Tetřeví hoře netvrdli celý víkend, chtěli jsme si to zpestřit pochodem z Branné podél linie opevnění. Tu jsme hodlali využít hned první večer pro přespání. Celý víkend jsme pak diskutovali, jak moc účinný je řopík v bouřce, neboť je hlásili na celý víkend. Sice je to Farradayova klec, ale třeba periskopová roura tvoří krásný přímý kanál nad hlavu spáče. Taky je radno ji zakrýt něčím nepromokavým, ráno nám dovnitř protékaly proudy vody (takže tráva a překrytí kůrou očividně nestačí).
17.6.2006, sobota
Nakonec se vyčasilo a my s malými přestávkami na Tetřeví horu ve slušném dusnu přeci jen dorazili. Pro následovníky – nezkoušejte vystupovat v létě kotlem ze severovýchodu. Je to hustá směs mladých smrčku, borůvčí, bahna a kapradí, kde se člověk nemůže ani na chvíli zastavit, aby ho nesežrala mračna much. Oba jsme to nahoře vydýchávali nejmíň půl hodiny. A začal kolotoč focení řopíků. V normálním odpoledním světle (nebo z jiné strany) , s pahýly stromů, uprostřed zeleně, řopík s duhou, řopík na výšku styl „obálka knihy“, řopík před západem slunce, řopík před bouřkou…
Na Tetřeví hoře se dá i spát, ale je k tomu vhodný pouze jeden druhosledový objekt, všechny ostatní jsou poznamenané nánosy civilizačního bordelu a případně vlhka. Budík jsme nařídili na půl pátou, abychom mohli fotit východ slunce.
18.6.2006, neděle
Vstát o půl paté se jakž takž podařilo, byť východ slunce nebyl úplně čistý, slunce vylezlo až z mraků nad obzorem. I tak bylo světlo celkem hezké. Udělal jsem pár fotek – východ slunce s řopíkem, spací řopík, Praděd v dálce… A šlo se dospávat. Druhé vstávání bylo kolem půl desáté.
Cestou dolů jsme tentokrát nezvolili obvyklou trasu obráceným šturmem (direktivou dolů) na Staré Město, ale po červené turistické značce do Vysokých Žibřidovic. Nelitovali jsme, v horní části vede úzkým rozeklaným údolím potoka s několika vodopádky. Docela jsme se tu vyblbli (foto1, foto2, …).
Bouřky se nám nakonec na Tetřeví hoře víceméně vyhýbaly a bylo příjemně chladno, což já osobně v létě velmi oceňuji. Jen těch fotek řopíků odtamtud už začínám mít nějak moc…
