Jsem jaký jsem. Jsem prostě Alex. Jsem na světě už třicet jedna let a za tu dobu mě zaujala spousta věcí a činností. Když jsem byl malý (to jsem vlastně pořád), tak jsem sbíral všechno možné o letadlech a snil jsem, že jednou budu buď pilot, nebo minimálně letecký mechanik. Taky jsem si představoval, jak jednou budu obsluhovat nějaký složitý stroj, nejlépe ovládací pult jaderné elektrárny. No ale pak přišel rok 1991 a já jsem spatřil svůj první bunkr. Normálně to s lidmi nic neudělá, ale u mě se to v hlavě nějak secvaklo a bunkry mě zajímají doposud, zatímco letadla jsem pomalu opustil. Ostatně, kdybych si sám sebe všímal ještě dřív, než mě začala zajímat letadla, mohlo mi být hned jasné, že spíš než oblačné výšiny mě v budoucnu zabaví nějaká přízemní věc. Nevýhoda je, že uživit se bunkrologií lze jen obtížně, a tak mi nezbývá, než se v civilním životě živit něčím jiným. Jadernou elektrárnu sice neřídím, ale on počítač je vlastně taky docela složitý stroj, nebo ne?

Také se snažím fotit (ale maximální procento mých fotek tvoří, jak jinak, bunkry), jezdím na hory, na brusle... Co se týče hor, neponechal jsem nic náhodě, aby mě jen tak nějaké počasí neodradilo, pořídil jsem si kupu outdoorového oblečení a vybavení, následkem čehož mě známí častují přezdívkou "reklama na Hudy". Ale ať si, aspoň můžu obdivovat krásy přírody i tehdy, když by psa nevyhnali. Ale i tak většina lidí kroutí hlavami, že čím nižší teplota či horší počasí, tím víc se na ty hory těším.

Celkem pravidelně v průběhu roku vyrážím s kamarády objevovat krásy (no dobře, každý tomu říká jinak) různých opevnění, bunkrů, fortů, pevností, tvrzí apod. Nedám se přitom zastavit žádnými (téměř) překážkami. Při podzimní výpravě na Králicko 2003 bylo zataženo, mlhavo, někteří by tvrdili, že byla i zima, nicméně já si myslím, že na říjen bylo vcelku teplo... Jediná nevýhoda byla ve špatných podmínkách pro focení, ty ale při zimní výpravě v lednu 2004 na Trutnovsko nebyly prakticky žádné. Zato byl pořádný mráz (-20 a méně), spousty sněhu a tma. Jednalo se pouze o výjezd po práci, kdy skutečným cílem byla nakonec oblíbená K5ka o nějakých 100 km dál. Ale řekněte sami, nechali byste si ujít možnost zajet si na hodinku na druhý konec republiky na noční procházku na objekty
T-S-66 až 68? Ano? Hmmmm...