Tato akce by se dala nazvat též „Nebát se a klučit“.
Letos podruhé v Polsku a zase v Horním Slezsku. Tentokrát byl ovšem plán akce pompézní, měli jsme shlédnout prakticky všechny těžké objekty, které tu od války zůstaly. Aby nedošlo k mýlce, šlo hlavně o objekty polské. Sice jsme nakonec viděli i nějaké německé, ale to byla jen taková třešnička na dortu.
1.9.2005
Klasika – odpolední přesun po práci co nejblíž polským hranicím a noc v kempu Lučina za Frýdkem Místkem. Spali jsme zde už dvakrát, vždycky jsme dostali najíst, pivo je celkem dobré, kemp levný, stany jsme nestavěli, prostě pohoda. Tentokrát nám i odpustili poplatek za stan, když ho nemáme, zjevně se slitovali nad tím, jak jsme chudí. Akorát to moc nepasuje s tím, že jsme dojeli rok starým modelem Mazdy.
2.9.2005
Rychlopřesun směr Niezdara. Rychlost byla tak závratná, že navigátor s řidičem ignorovali existenci kantorů kolem hranic, což byla naše jediná rozumná možnost na výměnu Zlotých. Takže nakonec jsme (já jsem) vybírali zloté z bankomatu v supermarketu v Chorzowě. Po této malé chybce již následovaly bunkry v severní části úseku – Niezdara s krásnými sruby včetně zvonů (dokonce i vzácný zvon vz.39 vyráběný v Třineckých železárnách na srubu číslo 3 – je to ten zadní zvon), Piekary Slaskie (zde Dub začal svůj filozofický projev o tom, jak by bylo dobré se sem vrátit za pár hodin či dnů na návštěvu, až bude přítomna posádka. Neb je zde muzeum. Nicméně byl úspěšně ignorován, což také záhy pochopil a meditovat přestal.), Maciejkowice, Lagiewniki.
Tam to bylo zajímavé, jeden rekonstruovaný srub je přímo u šalinových kolejí v Chorzowě. Ostatní sruby jsou rozmístěny kolem křižovatky železničních tratí, z nichž některé už jsou zrušené. Taková průmyslová džungle. V lese samé díry po vykopávání železných prvků. Nejdéle najít nám asi trval dělostřelecký srub. Z jedné strany měl zděný příkop chráněný kulometem, z druhé strany byly dělové střílny. Sice hnusně zarostlé, ale samým bezem. No a když už jsme tady, vyprovokoval jsem první klučení masivního charakteru. Trvalo to sice skoro čtvrt hodiny, ale stálo to za to, vsadím se, že žádný český ani polský bunkrolog nemá tuhle fotku. (Postupem času jsme technologii klučení vylepšovali, až došlo k jejímu masivnímu uplatnění u jiného srubu o den později…)
Dělostřelák jsme hledali docela dlouho, od něj do civilizace jsme ale došli pohodlnou cestou asi 100metrů přímo k supermarketu, kde jsme parkovali. První den za námi a už vypadáme jako prasata. Nicméně zážitky, ty jsou!
Spaní venku jsme tentokráte v křesťanské přelidněné zemi plné odpadků vzdali a za hrozné love se uspali pivem na pokoji ubytovny vedle stadionu, tuším v Katowicích, ale jistý si nejsem.
3.9.2005
Ráno dřív, než nás někdo spatří, jsme vyrazili opět na západ. Začali jsme druhý křídlem PO Lagiewniky, kde nám z minulého dne zbýval jeden blockhaus a druhý dělostřelecký srub. Se srubem jsme měli štěstí, kolem něj to poměrně masivně vyklučili už místní, kteří si tak nabrali dřevo na topení. Kupodivu to nebylo kvůli budování dalšího muzea, jak jsme si původně mysleli. Koukali na nás jako na exoty, ale mírumilovně a se zájmem.
Následoval PO Lipiny v lese vedle haldy. Opět zapracovala přesnost polských map, a tak jsme našli jen dva objekty ze tří po soustředném bloudění v kruzích. Ale ten nejhezčí jsme viděli. Další PO, Godula, je pro změnu rozprostřený kolem sídliště v Chorzowě. Tedy, až asi na tři objekty na poli s průmyslovým panoramatem. Tady vznikla vtipná situace, když jsme si to zamířili přes pole přímo k blockhausu v týlu. Už ráno jsme potkali dva mladíky, co vypadali jako bunkráci. Teď je vidíme znovu, míří k tomu samému objektu, ale zprava od nás. A zleva k němu míří další skupinka bunkráků s průvodcem. Jinak je pole opuštěné a samozřejmě jsme jinak na bunkrech v Polsku během této akce žádné bunkráky nepotkali, je to tedy situace doslova unikátní. A aby to nebylo málo srandovní, na střeše blockhausu se sluní dva naháči, kteří si mysleli, že zde budou mít klid, ono přeci jen k nejbližší cestě je to pár set metrů přehledné oranice na všechny strany. Na fotce to vidět není, ale nechtěl bych být v jejich kůži. (Aby si to užili, samozřejmě jsme chvíli masivně klučili okolní porost kvůli focení).
U dalšího objektu na sídlišti ležel opilec s vytaženým pinďourem, asi se mu líbilo nádherné podzimní počasí. Také nás zde odchytil nějaký místní chlápek a nevím proč, myslel si, že jsme nějaká úřední komise, která to tam celé mapuje. Prý se tam má totiž stavět nějaký další průmyslový objekt či supermarket a on má chajdu v takové kolonii bungalowů hned vedle paneláku, co tam jsou načerno. Takže se mu ulevilo, že mu jeho chajdu nezbouráme. Divný národ. Hlavně furt netuším, jak si mohl myslet, že jsme komise, když jsme nemluvili polsky. Možná, že jsem měl na sobě tričko „Četnictvo ČSR“…
Ruda Chebzie, Vzg. 319, Wirek.
Z jara jsme měli celkem dobrou zkušenost s kempem v Katowicích. Tož jsme tam zajeli. Je to u rybníka, přímo před kempem několik hospod s dobrým pivem… V kempu mluví i anglicky a je možné platit i Eury. Pánské sprchy byly už opravené (na jaře jsme se museli sprchovat v dámských), ale je fakt, že někdy v noci přestala v celé místní čtvrti Katowic téct voda a netekla ještě když jsme odjížděli.
4.9.2005
Stan jsme nechali postavený v kempu, měli jsme v úmyslu zde spát i další noc. Takže znovu na západ, tentokrát punkty oporu Wirek, Szyb Arthura, Vzg. 291, Radosowy, těžké objekty II. linie obrany a kvečeru ještě pár německých objektů (jeden R-spec se dvěma českými zvony.
5.9.2005
Poslední den výpravy. V plánu byl německý objekt ve Stolarzowicích. Po hodině hledání jsem pochopil, proč se jednalo o poslední nenalezený německý bunkr akciovky Filip&Paul. Jednak je ukryt mezi zahrádkami, jednak byl v mapě zakreslen na opačné straně obce asi kilometr vzdušnou čarou od skutečné lokace. Někdy ty poláky fakt nechápu.
Zbyla trocha času, tak jsme sjeli ještě do Zbroslawic, protože někteří z nás (já) jsme tam ještě nebyli.
