Wolf Man RUN 111 (2017)

Aneb jednooký mezi slepými skoro králem

To bylo tak. Kdysi jsem se na Loudání potkal se Štěpánem Stránským. A ten se letos rozhodl s kamarády pořádat sérii vytrvalostních závodů bez podpory či zabezpečení, převážně pro cyklisty. Závod SNOW 222 proběhl v únoru v Krušných horách na tlustých sněžných kolech, následoval v květnu RUN 111, který byl už podle názvu běžecký (asi aby si jako cyklisti taky sáhli na dno) a ještě se letos uskuteční ROAD 2222 a BIKE 555. Poslední dva na silničních a horských kolech. Číslo v názvu naznačuje kilometráž.

Dostal jsem od Štěpána pozvánku. Na kole jsem toho letos moc nenatrénoval, ale ten běžecký kousek mě lákal. A když jsem pak zjistil, že to termínově docela zapadá akorát mezi Lazovku a Štefánik trail, tak jsem si řekl, že to zkusím. Potkám zase známé lidi a bude to fajn trénink.

Už jsem zmínil, že závody jsou to bez zabezpečení. To znamená, že není povolená žádná podpora kamarádů či známých, žádný doprovod, prostě každý bojuje sám za sebe. Nakupovat v obchodech dovoleno je, ale to je tak všechno. Občerstvovačky? Nejsou. Prostě starej se jak umíš.

Startovné není žádná láce, za RUN 111 to dělalo tisíc vočí. Člověku rozmazlenému slovenskými gastropochody za pár pětek (i když poslední dobou už to není tak moc pravda) to může připadat drahé. Ale zase na pochodech většinou nedostanete super designovou medaili a nebudou vás fotit profi fotografové a natáčet profi kameramani. (Ale i toto se mění a třeba na video Adama Lisého se fakt těším). Hmm. A tak. Štěpánovy fotky znám z Loudání a popravdě tak trochu doufám, že bych po tomto závodě mohl mít nějakou pěknou profilovku z běhu :). Koho to zaujalo, ať se mrkne na web závodů, já se budu raději věnovat svým vlastním trampotám.

Startovat se mělo v pátek 19. května večer ve 20:00. Takže přes noc. A trasa byla odtajněná a zveřejněná jen 24 hodin předem. Asi aby si tam někdo nemohl poschovávat doping :) Už týden dopředu jsme se ale dozvěděli, že to bude v Brdech. Což znělo docela zajímavě, byl jsem tam jen jednou a ještě ne v těch částech, kde ještě nedávno byl vojenský prostor. A taky jsme dostali indicii, že to bude hodně po tvrdém povrchu. Někdy od té doby jsem přestal mít obavy, že bych na trase strávil moc času. Joska Vaner se téhle indicie hned chytil, Brdy zná a prý to bude po asfaltkách.

Dřív by mi asfalt vadil, teď už tolik ne. Krakonošova stovka je taky hodně po tvrdém povrchu a zvládl jsem ji. Na Lazovce jsou taky docela dlouhé pasáže po asfaltu. A koneckonců do práce běhám taky po asfaltu, tak snad si svaly už trochu zvykly. Ostražitost ale zůstala a psychicky jsem se nachystal, že druhý den budu mít problém chodit do schodů.

pátek 19. května

Je to tady! Na startu v Křešíně u Jinců máme být v sedm večer. Podařilo se mi dorazit v šest. Hodně závodníků už tady je, tak sem tam prohodím i nějaké to slovo. V autě mi nefunguje klimatizace a jsem docela pečený vařený, zrovna dnes po dlouhé době byly skoro třicítky. Ale kolem půlnoci má dorazit od západu fronta a má se ochladit až skoro na deset stupňů. Dají se čekat bouřky a přívalové deště. Tolik k situaci.

Na startu je hospoda a hned mě posílají, že si mám jít dát guláš. Uff. Tak na to nemám odvahu, za necelé dvě hoďky vybíhám a i když při běhu obvykle nezvracím, tak guláš by šel pravděpodobně rychle ven. Po doběhu by mi tahle nabídka přišla podstatně atraktivnější. Ale já před během nemám odvahu si dát ani pivo :)

Takže do sebe tlačím jen rohlík se šunkou a mohutně to zapíjím Colou.

Taky dostávám GPS spot tracker, že prý jsem favorit. A ještě je tu jeden favorit, Zdenda Hruška. Pochybuju, že organizátoři tuší, koho mají před sebou. Štěpán mi pak po doběhu řekl, že čekal, že ti nejlepší budou v cíli až nejdřív v sobotu kolem oběda. To znamená nějakých 16 hodin. No tak Zdenda to zvládl za 11. A to byl unavenej po Jesenické stovce na začátku května, kterou mimochodem vyhrál. Tož tak. Tváří tvář situaci se loučím s prvním místem a doufám udržet aspoň druhé. S opatrností, protože k některým běžcům (třeba Radim Slovák) jsem na netu nic moc nenašel, a tak nemám tušení, jestli mě třeba nečeká něco podobného jako na mojí druhé stovce, kde se mnou vybíhal Mirek Vítek s velkým batohem, o kterém jsem si myslel, že skončí za mnou a on mi přitom naložil v cíli víc jak hodinu.

Na startu, prý kdo neskáče, není Čech. Foto Štěpán Stránský. http://flukeatelier.cz/

Na startu, prý kdo neskáče, není Čech. Foto Štěpán Stránský. Flukeatelier.cz

Jak se blíží osmá hodina, tak se pomalu houfujeme na startu, usmíváme se křečovitě do kamer a foťáků a ve 20:01 konečně startujeme. Do kopce, jak jinak. Běžím na čele po boku Zdendy a je mi těžko. Ten perník, co dovezl na start Margl, jsem si možná už radši neměl dávat. Jenže když přede mě někdo postaví jídlo, tak to já se neznám. Taky je stále dost vedro. A tak po pár stech metrech nechávám Zdendu pelášit kupředu a řadím vlastní rychlost. Odteď jsem druhý a až do cíle se na tom nic nezmění.

Ale jako zase zadarmo to nebylo. I cyklisti za to na začátku vzali a když se na prvních kilometrech občas ohlédnu za sebe, tak vidím ty vlčáky, jak jdou tvrdě po mojí stopě. Utěšuju se tím, že prvních deset kilometrů to jde každému a třeba časem zvadnou, kdežto já začínám obvykle poprvé uvadat až někde kolem hranice maratonu.

Nacházíme se v bývalém vojenském prostoru a na některé dopadové plochy je stále vstup zakázán kvůli nevybuchlé munici.

Nacházíme se v bývalém vojenském prostoru a na některé dopadové plochy je stále vstup zakázán kvůli nevybuchlé munici.

V jednom z prvních kopců vidím na horizontu organizátory s foťákama a kamerou, už na nás čekají. Jsme za hvězdy. Tak hlavně vydržet a pěkně utíkat i do teho kopce. Za horizontem klesání, tam se mi utíká pěkně. Běžíme vesměs lesem. Slunce už nesvítí, po obloze letí mraky a vůbec ve vzduchu teď létá kde co, jak se zvedá vítr s přicházející frontou. Zdendu už nevidím, ale i vlčáci za mnou si drží odstup. Ještě kilometr dva a budu sám se sebou.

Mezitím se organizátoři přesunuli na další mediální stanoviště u Valdeckého rybníku. Sbíhám k hrázi a jak po ní klušu, snažím se z mobilu za běhu poslat povinnou SMS. Je tu totiž první ze sedmi bodů, na kterých máme poslat SMS, aby měli organizátoři přehled o vývoji situace na trati. Do toho mě Štěpán fotí a já v euforii zaběhnu z hráze rovnou do lesa a najednou koukám, že nevím, kde jsem. Pokračovat se mělo po pěšince, která jaksi nebyla moc patrná. Takže to krosím podle GPSky přes les a snažím se na pěšinu napojit o pár desítek metrů dál, což se nakonec daří. Jako trať vedla hodně po asfaltu nebo širokých lesních cestách, ale čas od času se našla takováto orienťácká vložka. Asi abychom se nenudili.

Hráz Valdeckého rybníku, necelých 6km v nohách, právě jsem odeslal první SMS. Foto Štěpán Stránský. http://flukeatelier.cz/

Hráz Valdeckého rybníku, necelých 6km v nohách, právě jsem odeslal první SMS. Foto Štěpán Stránský. Flukeatelier.cz

Celou cestu mám na hodinkách zobrazenou navigaci. Je to sice jenom čára trasy, ale na většině křižovatek bohatě stačí k tomu, abych veděl, kam mám odbočit bez toho, že bych musel zapínat mapovou GPS v mobilu. Jen při hledání těch pěšin, kterým pracovně říkám „Gandalfovy stezky“, je to obtížnější a tu mapovou GPS stejně musím vytáhout. No a protože to tu vůbec neznám a protože na hodinkách vidím jen čáru, udělal jsem si kartičku z tvrdého papíru, kam jsem si vypsal seznam těch SMS bodů a ke každému vzdálenost v kilometrech od startu. Tak vím i z hodinek, jestli mám zpozornět, protože bude další bod, nebo se jen snažit co nejrychleji posouvat dál.

U Obecnice běžíme po hrázi další vodní nádrže a zase nás tu fotí. Jedna z posledních příležitostí, protože už je skoro tma. Nad vodní hladinou se otevírá pohled na dramatickou hradbu černých mraků a jak fouká ten studený vítr, tak si najednou připadám jak někde v Jeseníkách na Rejvízu. Ale stále neprší.

O pár kilometrů dál u Pilské studánky (2. SMS bod) mám v plánu dobrat vodu. Joska Vaner i Jitka Válová říkali, že studánky jsou v pohodě a že prý se v Brdech dá pít voda i z potoka. Mám v mapě i souřadnice brdských studánek z webu brdy.org, tak nečekám žádné obtíže. Jenže na místě najednou koukám, že najít tu studánku nebude jen tak. Navíc už je tma. Nechci tu běhat po lese a hledat ji, když nevím, jak daleko za mnou jsou ostatní. V mapě mám další studánku po dvou kilometrech u Skelné huti, tak na to mastím, naberu vodu tam.

U Skelné huti jsem ale místo studánky našel jen betonovou skruž plnou žabince. Tak to nee. Chodím chvíli zoufale kolem, ale na nic lepšího už jsem nenarazil. A tak se nakonec rozhoduju nabrat vodu přímo z potůčku, který to tu zásobuje. Jen kousek dál v lese. Vypadá relativně čistě, chuťově se to taky dá. Myslím na Míru Šmatolána, jak vloni při Jesenické stovce nabíral vodu přímo z Desné nad Šumperkem a utěšuju se, že to bude v pohodě.

Co není v pohodě je, že když se ohlédnu, tak mám pocit, že za sebou vidím čelovku. Jsem na nějakém 25. kilometru a jestli je mi někdo takhle na dohled, tak to znamená, že budu muset hejbnout kostrou a možná ti cyklisti zase tak marní nejsou. A zrovna mám hladovou chvíli. Lovím z vesty rohlík a snažím se ho do sebe co nejrychleji nasoukat a moc přitom nezpomalit.

Jak tak běžím tím nočním lesem, tak ve světle čelovky celou dobu vidím ve vzduchu poletovat spoustu bordelu. Možná prach, možná pyl, ale je toho dost. Naštěstí mi to nic nedělá, i když jako astmatik čekám, jestli z toho něco nebude (no jo, budu chrchlat až den po doběhu, ale jen trochu, takže čistej dres).

Sem tam mi přes cestu přeběhne nějaká ta zvěř. Srnky, laně, zajíc… Nad ránem pak i divočák s mladým, ale ty jsem zahlídl až když si to metelili pryč ode mě. Asi se lekli osamělého vlka :)

Před Třemšínem mi zase dochází voda, naštěstí tentokrát studánku z mapy u chaty Roubenka nacházím téměř okamžitě a i voda je dobrá. Takže naplnit flašky, napít se do zásoby a honem dál, než mě někdo dohoní. Na Třemšíně je zřícenina hradu a máme odtud poslat třetí SMS. A jak to tu neznám, tak posílám SMS už z Hřebence, což je vrcholek před Třemšínem. Když deset minut na to dobíhám ke zřícenině, tak je mi to hned jasné, že jsem to poslal ze špatného bodu a posílám SMS pro klid duše znovu. A taky bloudím. Žlutá značka se tu po pěšinách vine kolem hradu několika variantami a já přibíhám na nádvoří a místo abych pokračoval dál, tak se oklikou vracím na původní cestu a běžím zpátky. Ale je mi to nějaké divné, tak tahám mapovou GPS a tam je to hned vidět. Takže znovu a lépe.

No a aby toho nebylo málo, tak na rozcestí s modrou značkou pár set metrů za hradem kufruju znova. Podle hodinek není jasné, jestli se mám vydat po modré doleva nebo doprava. Ty cesty svírají jen malý úhel a já se samozřejmě vydal špatně.

Trochu mě to rozladilo, ztratit tu tolik času. Mimochodem, mám za sebou asi 51 kilometrů. Tak do sebe cpu gel a tahám z kapsy sluchátka. Je čas zaměstnat něčím hlavu, ať se mi to zase rozběhne.  Pouštím tedy do sluchátek můj obvyklý běhací playlist a pokračuju tmou dál a dál. Cesta sice opět po asfaltu, ale mírně z kopce, tak mám docela dobré tempo kolem 5:15/km. V jednu chvíli probíhám kolem Dívčí studánky. Pro jistotu dobírám vodu, i když se mi zdá nějaká trochu do hněda. Ale snad to je jen odraz hlíny v průhledné flašce. Chutná vcelku normálně.

Někde před Míšovem nad sebou na kopečku vidím běhat čelovku. Že bych dohonil Zdendu se mi nezdá a v tuhle noční hodinu to tipuju opět na organizátory. A taky že jo. Běžím, běžím a najednou halogeny, až skoro nevím, kam mám běžet, jak mě to oslňuje. Na chvíli zastavuju, Štěpán se ptá jak to jde. Tak popisuju svoje bloudění na Třemšíně. A ten lump mi říká, že je překvapený, že cyklisti za mnou nemají zase tak velký odstup. Tak za to teda pěkně děkuju, protože to může znamenat cokoliv a od této chvíle se budu každou chvíli ohlížet, jestli mě někdo nedohání. Ale zase mě to žene do cíle. Bo kdybych věděl, že můžu víc na pohodu, tak bych to asi víc flákal :)

Loučím se se Štěpánem a vyrážím. Kousek dál jsou ještě jeho parťáci. Zase halogen, k tomu světla dodávky, připadá mi to úplně surrealistické, jak z naprosté tmy běžím do naprostého světla. Tak se jen ptám, jestli už jsem v nebi, ale už nezastavuju.

Chvíli na to probíhám Míšovem. Být tu přes den, mohl bych si dát pivo, ale takhle v noci sotva sem tam zaštěká nějaký pes. A to jsem ani nevěděl, že je tu bunkrácké muzeum! Javor 51, poválečný tajný sklad jaderných zbraní. Sem se musím někdy podívat, viděl jsem fotky a je to super! Teda, pro někoho, koho zajímají bunkry stejně jako mě :)

Na hrázi Dolejšího Padrťského rybníka je další SMS bod (asi 70 km). Jsou čtyři hodiny ráno a začíná se pomalu rozednívat. K hrázi vede alejí stromů dlážděná cesta, je to tu docela pěkné. Ale nějak se mi přestává chtít běžet. Začíná to být spíš takový indiánský běh. Jen seběhy z kopců běhám stále v kuse. Taky tu občas musíme do kopce po vertikále, někdy i docela trailovým terénem. Jednu takovou skoro Olafovu vložku jsem se i pokusil vyfotit. Vlastně je to jediná fotka, kterou jsem se pokusil udělat během celého závodu. Bo něni čas, něni čas :)

Pět hodin ráno a přichází nějaké ty kopce.

Pět hodin ráno a přichází nějaké ty kopce.

Taky mi zase dochází voda. Na dalším SMS bodu asi na 86. kilometru má být studánka. A naštěstí tam opravdu je. Normální studna s vědrem. Sem tam tam něco plave, ale je to pod stříškou a nemám na vybranou. A tak doplňuju. A mám krizi či co! A chce se mi krutě spát. Snažím se to zahnat gelem s kofeinem, ale zároveň propočítávám, kolik mi zbývá ještě do cíle a jak rozdělit tu trochu jídla, co mi zbyla. Nerad bych své poslední zásoby snědl předčasně. Na začátku jsem se snažil jíst co hodinu, teď už je mi hodina dlouhý interval a žaludek se hlásí o častější příděly. Já jsem holt žrout.

Tak nevím, sice to není asfalt, ale do toho kopce už to taky moc nejde.

Tak nevím, sice to není asfalt, ale do toho kopce už to taky moc nejde.

A zase mě o kus dál čeká jedna Gandalfova stezka. Běžím takhle po jasné polní cestě podél lesa a najednou na hodinkách vidím, že se odchyluju z trasy. Tak se vracím na místo, kde bych měl odbočit. Kolem bažina a houští a nic, co by připomínalo aspoň pěšinu. Tak to zase prr. Podle mapy se to dá oběhnout po cestě, sice o fous delší, ale zato rychlejší. Když se k té „zkratce lesem“ blížím z druhé strany, tak opravdu vidím pěšinu. Ale v té bažině jsem to prostě nenašel. V cíli jsem pak zjistil, že pořadatelé bazírují na dodržování trasy. Sice se tváří, že hlídají jen velké odchylky, ale je to teda něco, co by se vyplatilo si do budoucna vyjasnit. Tyhle kozí orienťácké stezky jsou fajn, ale jsou jaksi v kontradikci s běžeckým závodem. Resp. jejich hledání. Tak by možná neškodilo příště na startu zdůraznit, že nás takové věci čekají, protože já pak ve finále netušil, jestli je to správná trasa nebo odchylka vzniklá špatným GPS záznamem.

Měl jsem v mapě vytipovanou ještě jednu studánku „U Panny Lídy“. Asi poslední, kde jsem plánoval nabrat vodu. Ale jak jsem tak běžel kolem, tak jsem ji nikde neviděl a zastavovat kvůli jejímu hledání jsem nechtěl, protože prostě jsem si říkal, že by byla ostuda neudržet aspoň to druhé místo.

Takže jen od Bílého kříže (cca 95 km) poslat poslední SMS a fofrem ať už jsem v tom cíli. Je půl osmé ráno, tak to vypadá, že bych mohl dát cílový čas někde kolem 13 hodin. Konec trasy je nakonec relativně trailový, i potokem jsem si proběhl a botu namočil. O kus dál jedna Gandalfova stezka není ani stezka, prostě mě signál vede přímo přes oraniště a pak lesem kolem hustníku k cestě, na kterou jsem se napojil. Ale je pravda, že tyhle závěrečné traily dají trochu odpočinout nohám.

Asi tři kilometry před Křešínem vidím v lese pobíhat postavu, tak to bude asi zase fotopoint. A taky že jo. Naštěstí je to z kopce, tak to celé běžím a mávám a snažím se usmívat. Ani nezastavuju a jen volám, že doufám, že už je to jen kousek. A prý jo, jen asi tři kilometry. Juch.

A pak už vidím před sebou asfaltku a poznávám cestu, po které jsem jel na start. Poslední indián po asfaltu do kopce nad vesnici a pak už honem honem, ať jsem tam. Ve vesnici už žádný indián, pěkně v kuse běžet a do cíle sprintem. Tak nějak to ti ultramaratonci dělají, no ni?

A zazvonil zvonec a závodu byl konec. Hodinky vypínám v čase 13:14. 110,6km, ale převýšení jen asi 2400 m. Udržel jsem druhou pozici. Další za mnou přibíhá až po necelých dvou hodinách Katka Ludvíková. Katka běžela dlouho s Radkem Musilem (momentálně jeden z nejlepších ultra bajkových cyklistů v republice), ale utahala ho a nakonec ho nechala napospas svému osudu.

V cíli. Foto Štěpán Stránský. http://flukeatelier.cz/

V cíli. Foto Štěpán Stránský. Flukeatelier.cz

Daj-li medaili?

Šuskaly vo mně sousedky v domě, nedaj-li medaili, že je po mně :)

Puchýře ani otlaky se nekonaly a sám jsem překvapený, že navzdory očekávání kvůli velkému podílu asfaltu ani nemám moc rozbité nohy. (V úterý už zase běžím do práce, a zkoušel jsem běh už v neděli a taky to šlo). Jediný můj aktuální problém je ten, že se mi chce moooooc spát.

A prý jak se mi líbily Brdy. Já na to, že vlastně ani nevím, většinu trasy jsem odběhl v noci, a to jsem toho moc neviděl. Ale myslím, že ta liduprázdná zalesněná krajina na mě udělala vcelku pozitivní dojem. Někdy bych si to tu objezdil na kole. A třeba i s děckama.

Štěpán se ptá, jestli dokážu stáhnout z hodinek záznam trasy. Tak jo, jestli je tu internet, tak přes mobil by to šlo. A to jsem udělal chybu. Sice přes wi-fi, ale trochu kolísala v kvalitě a můj mobilní Movescount při synchronizaci spadl. A to tak, že už nejde vůbec nastartovat. A bohužel se mu podařilo na serveru označit, že synchronizace proběhla, takže aktuálně není způsob, jak bych se k záznamu z hodinek dostal. Tohle mají Suunta vyřešeno velmi hloupě. Výsledek je takový, že momentálně čekám, zda mi Suunto support pomůže a opraví si záznam na serveru (už to kdysi dávno v podobném případě udělali). Poučení pro příště zní, nikdy, ale opravdu nikdy nepoužívat mobilní Movescount pro synchronizaci záznamů z dlouhých tréninků či závodů. Přes kabel do počítače to funguje spolehlivě.

Jinak mi v cíli nabízí masáž, ale na to nemám odvahu. I Andy DuBois tvrdí, že po doběhu ultramaratonu masáže jen lehké a žádný strečing :) Nakonec asi po dvou hodinách okounění volím ústup domů do vlastní postele.

A den poté? Lidičky, nechci, aby to vypadalo jako vychloubání, ale nohy prakticky nebolí a do schodů chodím normálně. Takhle málo rozbitý po stovce jsem už dlouho nebyl! Asi začnu vyhledávat asfaltová ultra :)

A takového věci se dají najít co by kamenem dohodil od startu. Trilobit. Sice jen otisk, ale docela pěkný, asi 500 miliónů let starý.

A takového věci se dají najít co by kamenem dohodil od startu. Trilobit. Sice jen otisk, ale docela pěkný, asi 500 miliónů let starý.

 

 

 

3 Komentářů

  1. Štěpán Stránský

    tak ti nevim jak jsem to prehledl ale az ted se ke me (a ostatnim organizatorum) dostal tvuj clanek. diky moc za obsahle pestry report, hazu odkaz k nam na wolf-man.cz

  2. Radek Nedbal

    Ahoj Radku,
    kolik toho týdně naběháš, aby jsi byl připraven na takový masakr? Chtěl bych to v roce 2018 zkusit.

    Díky RN

    1. alexandr (Autor)

      To je různý :). 50 km se mi zdá jako minimum, přes léto jsem dával kolem stovky.

Napsat komentář: Štěpán Stránský Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>