Rakouské opevnění kolem Kremže a Zwentendorfu (2016)

Do Kremže po stopách kremžské hořčice? Kdepak, nuda! Tak tedy kvůli bunkrům? Bing ho!

Terénní průzkumy rakouského opevnění z dob studené války mám rád. Je to vždy napínavé a dobrodružné. O těch bunkrech většinou nikdo nic moc neví, už vyhrabat z hlubin Internetu nějaké informace o umístění bunkrů bývá těžký úkol. No a pak v terénu, když má člověk štěstí, se dají v objektech najít zajímavé zbytky vybavení. Nebo taky ne.

sobota 9.4.2016

Domluvili jsme se před časem s Ondrou, že uděláme krátký výpad do okolí Kremže. Už před pár lety se na jednom německém fóru objevilo pár údajů o objektech osazených tankovými věžemi z Centurionů se 105mm kanóny jižně od Kremže. Postupem času se objevilo i pár fotek a náčrtů umístění v terénu, a to by v tom byl čert, abychom podle toho s naší léty vypracovanou bunkrointuicí nedokázali ty objekty najít. Mělo nás jet původně víc, ale ti vzdělanější dali přednost sekání zahrady, a tak jsme nakonec zbyli jen já a Ondra. Ale nevadí, aspoň budeme míň nápadní.

Sraz jsme si dali ve Znojmě a nenechali jsme se odradit ani počasím, které slibovalo hojnost vlhkosti a bahna. Dojet do Kremže bylo snadné, byť poněkud únavné. Rakouské silnice na venkově jsou sice prosty výtluků, ale jsou poměrně úzké a rychlá jízda se jaksi nekonala. Prostě ze Znojma až do sedla Göttweig Sattel, kde jsme průzkum zahájili, nám to zabralo hodinu a půl. Celkem se prý v tomto pevnostním uzávěru  nachází 15 objektů pro věže z Centurionů, množství podzemních eternitových úkrytů, jedna pozorovatelna a pak už jen sem tam nějaké betonové prvky pro pár mužů (zodolněné okopy). Z objektů pro tankové věže jsme našli 12, zbylé tři by asi šly dohledat, tuším přibližně, kde jsou (o tom ještě bude řeč).

FAn Centurion

Vchod do dolního objektu pro věž z Centurionu v prostoru Göttweiger Sattel (Göttweigerské sedlo). Plechový kryt na vchodové šachtičce byl několikadílný.

Obranu samotného sedla Göttweig Sattel zajišťovaly čtyři věže z Centurionů. Začali jsme pěkně od severu, nejprve na úpatíčku hory s benediktinským klášterem. Pěkně jsme si promáčeli boty a pochodili půlku kupce, ale bylo to jen typické počáteční nadšení. Jakmile jsme se zkalibrovali na místní bunkrácké poměry, šlo nám dohledávání objektů už podstatně rychleji. Tady jsme nakonec kýžené bunkry našli až po sestupu z hory hned dole kousek od vesnice. Za pěkným typicky zeleným plotem. Tyhle ploty bývají ostatně to jediné, podle čeho se rakouské objekty dají rozumně dohledávat. Maskovací boudičky si v kraji plném vinic lehce spletete s nějakou normální boudou a samotné tankové věže jsou samozřejmě už dávno sešrotované.

No a tady konkrétně nebyly už ani ty boudičky. Jen ventilační komínky a dva vchody. Do těch jsme se dostali, ale přes zamčené mříže už nikoliv. Přitom bylo vidět, že interiér nepostrádá i nějaké to vybavení. Škoda. Navíc jsme hned na začátku narazili na atypický objekt tvořený de facto dvěma bunkry pro věže propojenými šikmým schodištěm.  V mapě jsme měli ještě třetí objekt, ale nenašli jsme nic a doma se z toho vyklubal jeden pár let zpátky zasypaný podzemní úkryt s vchodem vystavěným z gabionů překrytých starými pražci a telegrafními sloupy. To je zřejmě místní specifikum, podobně upravený byl i vchod do horního objektu s věží. Vypadá to hezky, ale odolnost kdovíjaká nebude.

FAn Centurion

Týlový objekt na levé straně údolí pro věž z Centurionu v prostoru Göttweiger Sattel (Göttweigerské sedlo).

Vrátili jsme se tedy k autu a přesunuli se víc na jih na ulici Lissen, odkud jsme vyrazili k dalšímu objektu pro Centurion. Ten jsme našli záhy opět díky plotu. Na zmiňovaném fóru je fotka ještě s maskovací boudičkou, dnes už je to oholené. A bohužel je místo součástí udržované zahrady, takže jen udělat fotku přes plot a hybaj dál. Ale musím říct, že takovou zahradu bych z fleku bral :) Já bych si k tomu bunkru snad byl schopen koupit i tu věž z Centurionu.

Na druhé straně sedla (přes silnici L100) jsme měli v mapě další čtyři souřadnice. Ta nejvíc na severu měla být pozorovatelna. Taková betonová s průzory na tři světové strany. Někde kolem je geocache, díky které jsme měli opravdu přesnou lokalizaci a pozorovatelnu jsme poměrně rychle našli. A opět překvapení, vchod je postavený z vyřazených pražců a telegrafních sloupů a vnitřní zařízení pozorovatelny je dřevěné (lavice jak v zákopu u Verdunu, žebřík na plošinu k průzorům, dokonce i jakýsi rozvaděč, samé dřevo). Průzory zakryté okenicemi z obyčejného plechu, který by snad prostřelila i pistole (s vojenským střelivem rozhodně).

Pozorovatelna

Pozorovatelna na hřebenu na pravé straně údolí v prostoru Göttweiger Sattel (Göttweigerské sedlo).

Úkryt

Ondra leze do vchodové části eternitového úkrytu v prostoru Göttweiger Sattel (Göttweigerské sedlo).

Od pozorovatelny vedla pěkná cesta do týlu, a tak stačilo se vydat po ní, abychom našli i zbývající tři objekty. Nejdřív poklop v zemi s komínkem a betonovou skruží s dalším komínkem. Ondra vlezl dovnitř, ale narazil jen na zamčený vchod do eternitového úkrytu. Tak alespoň už jsme věděli, o co se jedná, když jsme během dne tyhle poklopy ještě několikrát našli. Ovšem již pokaždé pozamykané, případně zasypané. Další v řadě byl hezký objekt pro věž z Centurionu s dochovanou maskovací boudičkou. Tentokrát ne s typickou střechou ve tvaru písmene A, ale podélně šikmou a se dvěma falešnými maskovacími okny na největší stěně. Jinak zamčeno a podobně jako u předchozích objektů opět žádný Kampfdeckung. (To je takové pozorovací stanoviště spojené průlezem s podzemím a překryté deklem, aby do toho nepršelo. Na východě to bývá skoro u každého bunkru a pokud na to není použitý poklop z tanku, tak se tím dá dostat dovnitř do bunkru.) Poslední souřadnice byl opět poklop úkrytu, tentokrát zamčený. Tak to bylo rychlé.

FAn Centurion

Objekt pro věž z Centurionu na pravé straně údolí v prostoru Göttweiger Sattel (Göttweigerské sedlo). Boudička se poněkud liší od jiných obvyklých tím, že nemá střechu do tvaru A a má dokonce maskovací dveře a okenice.

Dali jsme u auta typický bunkrácký oběd a vyrazili k dalšímu shluku objektů mezi vesnicemi Eggendorf a Tieffenfucha. Tady jsme začali rychlou prohlídkou objektu K6. To je jediný, u kterého známe označení díky údajům z německého fóra. U ostatních bunkrů není nic k nalezení, dokonce narozdíl od bunkrů dál na východě není v této oblasti zvykem ani malovat označení do vchodových chodbiček. K6 je objekt pro věž z Centurionu, byl svého času na prodej, přičemž pro zvýšení atraktivity byla tehdy zahrádka kolem maskovací boudičky zbavena náletových dřevin. Dnes už tu zase vesele raší jeden keř vedle druhého. Vchod je přímo od silnice, ale samozřejmě zamčený. O kus dál je jakýsi starý lom, který slouží momentálně jako motokrosové cvičiště (nebo něco podobného). Na západ od něj je vinice obklopená čtyřmi eternetovými úkryty – tři z nich jsme našli, ale všechno pozamykané.

Na východ od silnice je tu další objekt pro věž z Centurionu napojená zákopem na dvojici eternitových úkrytů. Celé je to v zahrádkách a když jsme se blížili, tak nás z jedné zahrádky zahlédl nějaký pán. Rakouští zemědělci bývají podezřívaví, tak jsme radši rychle zapluli do lesa k úkrytům. Ondra pak říkal, že zatímco jsem v zákopu fotil vchody do eternitových úkrytů, tak se přišel pán se psem podívat, co se děje, ale do lesa se neodvážil :)

Úkryt

Z gabionů vystavěná vchodová chodbička do dvojice válcových eternitových úkrytů západně od obce Tieffenfucha.

FAn Centurion

Objekt pro věž z Centurionu (napojený zákopovým systémem na dvojici válcových eternitových úkrytů). Západně od obce Tieffenfucha.

Zmíněné zákopy byly zase zpevněné gabiony a pražci nebo telegrafními sloupy. Z toho byly vystavěné i malé tunýlky vedoucí ke vchodům do eternitových válců úkrytů (zamčených). Na několika místech bylo vidět, že se to celé již poněkud hroutí. Přes houští šípkových keřů jsme se prorvali i k maskovací boudičce bunkru pro věž z Centurionu, ale jen jsem tu udělal jednu fotku ze série genius loci a to bylo vše. Vchod samozřejmě zamčený.

FAn Centurion

Typický pohled přes plot na pozůstatky objektu pro věž z Centurionu s dochovanou maskovací boudičkou. Západně od obce Krustetten.

Takže další přesun, tentokrát k vesnici Krustetten. Tam byly postavené celkem dva objekty pro věže z Centurionů, jedne před vesnicí, jeden za. Oba s dochovanou maskovací boudičkou a oba prodané soukromníkům, kteří si z nich udělali zahrádku. Ten první instaloval na vchodu jakýsi kladkový zvedač poklopu, ale jinak zanechal pozemek v poměrně netknutém stavu. Druhý byl aktivnější a boudičku přestavěl na zahradní domek, osázel střechu soláry a zahrádku pěkně udržuje. Jako proč ne, co bych za takovou zahrádku dal :) Ale to je ohraná písnička. Oba objekty měly také vedle maskovací boudičky betonovou šachtičku překrytou pozinkovaným roštem. Ty, co jsme viděli doteď, toto neměly. Ale k čemu šachtička sloužila, nemám ponětí. Možná nějaká levnější varianta Kampfdeckungu s chybějící dřevěnou podlážkou?

FAn Centurion

Objekt pro Centurion vlastněný zjevně fanouškem armády na pravé straně údolí v prostoru Maria Ellend.

FAn Centurion

Další objekt pro Centurion na pravé straně údolí v prostoru Maria Ellend.

Zbývala poslední lokalita, takové malé sedýlko kolem silnice Maria Ellend. Je tu hospoda a o kus dál nějaká poutní kaple, u které jsme taky zaparkovali. Hned pár set metrů od kaple se nachází jeden divoký objekt pro Centurion. Koupil to nějaký maniak do armády, na louce má rozmístěně rozsocháče, strážní budku i vojenskou závoru, objekt samotný je obehnaný nejen plotem, ale i žiletkovým drátem ověšeným zábavnymi cedulkami „Achtung Minen“. Přes plot je vidět jen změt nějakých novodobě postavených krabic nastříkaných maskovací kamufláží a opatřených nápisy jako „Objekt 1″. Tady nám pšenka nepokvete, jde se dál.

Zase jen pár set metrů a tentokrát to vypadalo na normální pozůstatek objektu pro věž z Centurionu. Co by kamenem dohodil sice parkovalo u nějaké zahrádky auto a byly slyšet hlasy, ale v infiltraci jsme už poměrně zkušení, a tak jsme byli schopní fotit dochovanou maskovací boudičku, aniž by si nás někdo všimnul. Auto navíc za chvíli odjelo, akorát jak jsem se přitom uháněl schovat do boudičky (byla napůl rozložená, a tedy přístupná i zevnitř), tak jsem si pěkně narazil kebuli o nosníky střechy. Vchod samozřejmě opět zamčený. A také tu byla už zmíněná šachtička s krycím roštem, ale nepřišli jsme na nic nového. Byla poměrně hluboká, dva metry určitě, bez zjevného napojení na podzemí, jen v jedné stěně takové obdélníkové kapsy.

FAn Centurion

Maskovací boudička objektu pro Centurion na levé straně údolí v prostoru Maria Ellend.

Poslední souřadnice z této oblasti byla pouze přibližná, prý někde v lese za silnicí na druhé straně (Ondra ji vydedukoval z fotky, na které byl pohled od toho objektu na dva bunkry, u kterých jsme právě byli). Takže jsme si užili i nějaký ten mašírunk. A bunkr jsme mazácky našli skoro hned. Ale pravda, jen díky obligátnímu plotu a faktu, že byl vedle polní cesty, po které jsme šli. Dochovaná boudička, nikde nikdo (tady by se infiltrovalo!), bohužel zase zamčeno. Ještě jsme trochu poběhali po okolí, jestli toho nenajdeme víc, ale už z toho nic nebylo.

Musím říct, že zdejší uzávěr byl poněkud smutnou zkušeností poté, co jsme před rokem na východě viděli spoustu kulometných kopulí, štítů pro pancéřovky, i nějaké ty vybavené otevřené objekty… Tady to bylo všechno pozamykané, i ty bunkry byly nějaké úspornější (menší, bez pozorovacích Kampfdeckungů). Fakt bych chtěl někdy vidět nějaké podklady, jestli třeba konstrukce probíhala nějak centrálně, typologii objektů apod. Ale nelituju, že jsme sem jeli, máme zase další střípek do mozaiky.

No a doma jsem zjistil, že ty tři bunkry pro věže z Centurionů, co jsme neviděli, by se nakonec taky daly dohledat podle informací na fóru. Všechny tři jsou hned pod Kremží u rychlostní silnice vedoucí na pravém břehu Dunaje. Ondra se poměrně jasně vyjádřil, že kvůli těm třem už sem nepojede, ale já mám v plánu nějakou tu cyklistiku, mohl by to být vhodný cíl.

Dohra u Zwentendorfu

úterý 19.4.2016

Můj zaměstnavatel asi dva roky zpátky přišel s pěknou myšlenkou, že dá svým otrokům zaměstnancům jeden den volna navíc jako dárek k narozeninám. Podmínkou je, že si ho vyberou v měsíci, kdy ty narozeniny mají, jinak mají utrum. A protože volna není nikdy dost a furt si stěžuju, že mi nikdo za ty výlety na bunkry nechce platit, tak jsem přišel s nápadem za sto bodů – vrátit se ještě do Rakous, když už tam máme u Kremže otevřený účet. A tentokrát s kolem, beztak bych měl potrénovat na Loudání.

Tak jsem to naplánoval na úterý 19.4. Ráno to sice málem ztroskotalo na tom, že se mi nechtělo vstávat, ale nakonec jsem se přinutil a s malým zpožděním už kolem půl osmé vyrážel nach Zwentendorf. To je taková malá vesnice na pravém břehu Dunaje, u které Rakušáci v sedmdesátých letech postavili jadernou elektrárnu, aby ji pak po referendu obyvatel nespustili. No a taky tam vede Donau Radweg, tedy cyklostezka, a kolem ní jsou prý (považte!) rozeseté bunkry proti komunistům, kteří by chtěli Dunaj překonat.

Zwentendorf

Jaderná elektrárna Zwentendorf. Dokončena roku 1978, nebyla nikdy spuštěna a dnes slouží mj. jako zdroj náhradních dílů pro podobné elektrárny v Německu.

Do Zwentendorfu jsem sice pomalu (ranní provoz ve všední den), ale jinak bez problémů dojel krátce po desáté. Zaparkoval jsem na pěkném parkovišti před radnicí, vytáhl z auta kolo, sbalil si saky paky (hlavně nezapomenout foťák, blesk, baterku…) a šup šup, ať už to sviští po cyklostezce. No, sviští je silné slovo. Jednak jsem celou cestu na západ ke Křemži jel proti pěknému fičáku, jednak jsem zase tak rychle jet nemohl, protože jsem celou cestu brejlil do okolního porostu a hledal náznaky bunkrů. Tahle výprava totiž byla o hledání naslepo jak v pionýrských dobách let devadesátých.

Poměrně záhy jsem si ještě na kraji Zwentendorfu všiml divné hromady a až pak oplocenky kolem. Ty ploty tu tedy dost odflákli, klasický zelený vojenský je vidět mnohem líp, tohle oplocenkové pletivo s vegetací docela splývá. Nakonec jsem našel i komínky, a to bylo tak vše, místo bylo poněkud frekventované a vypadalo to celé dost zarostle a zasypaně. Takže jsem jel dál. Plný sil jsem zkoušel všechny lákavé odbočky lesních cest vedoucí do lužních lesů kolem řeky, ale k ničemu to nevedlo.

Po nějaké době jsem si všimnul další hromady s oplocenkovým plotem. Kolem zrovna nikdo nebyl, tak hup šup na kole přes louku  k lesu a už jsem se procházel po dalším objektu pro Centurion. Dost důsledně deaktivovaném nutno říct – věž nikde, boudička nikde, jen pár komínků, vchod a zídka z gabionů oddělující věž od řeky. Nadzvedl jsem plechový kryt nad vchodem, podložil si ho kusem dřeva a vsoukal se dovnitř jen proto, abych zjistil, že je zamčeno. Ona tam teda byla i nějaká voda na podlaze, suchou nohou bych to asi nedal. Kampfdeckung to nemělo, takže tady smolík a jedeme dál.

FAn

Střílna objektu určeného pravděpodobně pro rychlopalný původně protiletadlový kanón, na břehu Dunaje severozápadně od jaderné elektrárny Zwentendorf.

Ale daleko jsem nedojel, po cca 200 metrech další hromádka s oplocenkou. Takže podobná akce jako minule, rychle s kolem do lesa, tam už mě nikdo neuvidí. A tentokrát jsem našel ale úplně jiný bunkr. Něco, co jsem ještě neviděl. Velká široká a relativně nízká střílna pod betonem, zřejmě pro kanón (myslel jsem, že polní, ale do jiného podobného jsem se pak dostal a řekl bych, že by tam dostali tak maximálně protiletadlový). Akorát teda střílna měla zavřené plechové okenice a vchod z druhé strany byl zamčený. Ale byl tu tentokrát i Kampfdeckung. Odvalil jsem stříšku proti dešti, pak jsem odklopil plechové dekly a našel jsem kromě díry do země i stočenou užovku. Budu muset příště dávat větší pozor, kam šahám rukama. Už jsem v jednom komínku viděl i vosí hnízdo. Než jsem si stihl nachystat čelovku a vlézt dovnitř, užovka roztála a lenivě se odplazila. No ale vevnitř toho moc k vidění nebylo, jen zavřený mřížový poklop, který nešel otevřít. Takže zase smolík.

FAn Centurion

Objekt pro věž z Centurionu jihovýchodně od vodní elektrárny Altenwörth. Celý strop je obnažený, maskovací prvky se nedochovaly.

Další objekt jsem našel před vodní elektrárnou Altenwörth – pro věž z Centurionu. Tentokrát atypický tím, že měl kompletně obnaženou stropní desku. Dovnitř jsem tu nelezl, jen jsem nakoukl do vchodu, ale vypadal zamčeně. Kampfdeckung jsem nezkoušel, bylo sem odevšad vidět a po předchozích zkušenostech jsem popravdě nečekal, že bych se tam dostal. Co se týče stropní desky, tak jeden admin na unterirdisch fóru psal, že je to proto, že objekt je utopený pod hladinou okolního terénu, tak aby zdvihli věž o kus výš, ale mně se to nezdá, protože to by neměli důvod zvedat i vchod, Kampfdeckung a vůbec všechny ty komínky, co jich tu je. Mnohem pravděpodobnější se mi zdá, že zeminu ze stropu odneska prozaicky nějaká povodeň. Zajímavé je, že podle jedné fotky z ledna 2004, na které je bunkr ještě s boudičkou a věží, tu hlína nebyla ani tehdy.

A pak jsem projel kolem hráze elektrárny a  bylo mi hned jasné, že na dalším úseku to s bunkry nebude žádná sláva. Jel jsem totiž po vyvýšeném břehu – vpravo hladina Dunaje tak metr pod úrovní cyklostezky, vlevo okolní lesy asi deset metrů pod úrovní. Zkrátka nemám tušení, kam by ty bunkry z lesa asi tak střílely. Vodní elektrárna byla postavená v sedmdesátých letech, objekty pro Centuriony se stavěly spíš až v osmdesátých, takže šance, že by byly nějaké zasypané v hrázi, taky není moc vysoká. Pokud v těchto místech nějaké bunkry jsou, tak bych je čekal víc v týlu.

Kolem Dunaje

Po cyklostezce směrem ke Kremži. Na obzoru je vidět Benediktinský klášter Göttweig.

Takže jsem napřel síly do protivětru a uháněl až ke Kremži, kde nám ze začátku dubna chyběly tři nenalezené bunkry pro Centuriony. Ke dvěma z nich jsem měl poměrně dost informací, z fotky na netu bylo jasné, že jsou na kopci nad dálnicí (resp. rychlostní silnicí), že jsou hned u sebe a výškově odsazené (horní a dolní věž). Nakonec na cílové lokalitě moc vhodných míst na výběr nebylo, jen asi dvě. V jednom z nich se mi zdálo, že vidím plot, tak jsem se tam odspoda vyškrábal prudkým svahem a nahoře jsem zjistil, že jsem se trefil. Akorát z druhé strany byly nějaké zahrádky a kolem jsem slyšel lidi, tak z ilegality opět nic nebylo. Druhou budku pro věž (zachovaly se zde maskovací boudičky) jsem pak našel už snadno. V jednu chvíli jsem se lekl, za budkou někdo prošel, ale naštěstí si mě nevšiml, nerad bych svou lámanou němčinou někomu vysvětloval, co tam dělám.

FAn Centurion

Totálně zarostlý objekt pro Centurion (vpravo za typickým vojenským plotem) na okraji obce Hollenburg.

K poslednímu zbývajícímu objektu už jsem měl informaci jen jednu, že je to prý u silnice z Hollenburgu do Angernu. Tady byly ploty naštěstí hezky vojensky zelené a trvanlivé, žádná obyčejná oplocenka, to bych snad najít mohl, ne? Pár nadějných míst jsem minul (vždycky koukám na kopeček nad silnicí a říkám si, tam by byl protitankový bunkr jako vyšitej), ale nic. Nakonec až když jsem dojel do Hollenburgu, jsem si všiml po levé straně obligátní plot. A za ním kandidát na bezkonkurenčně nejzarostlejší bunkr v okolí. Křoví jak z pohádky o Šípkové Růžence. A hned vedle baráky, tak na to prdím. Akorát fotku křoví kvůli geniu loci a jede se dál. Mimochodem, umístění takové divné – na sever k řece je to přes kopec, na východ taky, na jih od vesnice oddělovala věž zídka z gabionů, takže zbývá jedině výstřel někam směrem na dálnici ke Kremži.  Bavili jsme se o tom s Ondrou a nebylo těžké přijít s myšlenkou, že ty bunkry stavěli hlavně „aby něco bylo“, a pak bylo jedno, kam je umístili a brali pozemky, které byly zrovna k dispozici, nebo byly levné.

Původní záměr byl vzít to z Hollenburgu zpátky na východ víc v týlu nějakými cestami přes lužní lesy. Jenže hned první cesta vedla přes soukromý oplocený pozemek a taky energie už nebylo tolik, co dopoledne, tak jsem to nakonec vzal pěkně s větrem v zádech zase po cyklostezce po hrázi. Až k vodní elektrárně. Tam jsem špekuloval, že tak důležitý cíl by mohlo bránit víc bunkrů než jen ty, co jsem našel. Třeba výběžek pevniny na soutoku Dunaje a Traisen k opevňování přímo vybízí. Takže jsem začal objíždět oplocení elektrárny a zkusil polní cestu se závorou. Cesta vedla dobrým směrem a když jsem se blížil na špici k soutoku, spatřil jsem na okraji lesa známou oplocenku. Paráda! A vyklubal se z toho další bunkr se střílnou pod betonem, tentokrát dokonce s jednou pancéřovou okenicí sklopenou, takže se dalo vlézt dovnitř!

 

FAn

Střílna pravděpodobně pro rychlopalný původně protiletadlový kanón, objekt jihovýchodně od vodní elektrárny Altenwörth.

FAn

Střílna pravděpodobně pro rychlopalný původně protiletadlový kanón, objekt jihovýchodně od vodní elektrárny Altenwörth.

Mimochodem, poměrně často, když jsem se na chvíli zastavil u bunkru, abych vytáhl foťák z batohu nebo čelovku, tak jsem si všiml, že mi po nohách lezou klíšťata. Ty potvory jsou všude. A ještě tu všude rostl medvědí česnek. Úplné megaplantáže. Ale zpátky k bunkru. Vlezl jsem dovnitř a kromě střelecké místnosti jsem našel už jen dvě menší prázdné místnosti. Když teda nepočítám zamčený plastový rozvaděč, vedle kterého byly dvě patrně spojovací zásuvky označené ZW5/1, ZW5/2 a ZW6 (že by čísla okolních objektů?). No a pak už jen vchod s otevřenou mříží a jedny zamčené dveře. Ani jsem se nepodíval na střeše, jestli tam není Kampfdeckung, možná bych se do té místnosti dostal shora…

Ale zpátky ke střílně – byla celá obložená dřevem a na podlaze v místnosti nebylo nic jako čepy nebo nějaké úchyty na lafetu. Dveře do místnosti taky nevypadaly nějaké moc zvětšené (nic jako vjezd pro kanón), podle mě by sem byl problém polní kanón dopravit. Teoreticky sem mohli dostat rozložený protiletadlový kanón. Do úvahy připadá 4cm flak Bofors (4cm FlAK/Maschinenkanone 55/57 L70) používaný jako rychlopalný kanón (podle verze rychlost střelby až 330 ran/minutu), kterého rakouská armáda vlastnila celkem 60 kusů a používala jej mimo jiné právě v bunkrech tzv. Donausicherungu, tedy na postavení kolem Dunaje. Kromě toho se prý používal i dvoucentimetrový rychlopalný flak (dokonce dva typy – buď 2cm FlAK 58 nebo 2cm Oerlikon I/FlAK 65/68), ale když koukám na obrázky, tak tyto mají hlaveň při palbě proti pozemním cílům poměrně nízko nad zemí, kdežto střílna v bunkru byla nejmíň metr vysoko.  A nebo by mi ještě dával smysl velkorážní kulomet (12,7mm üsMG M2), ale pak by asi nebyl důvod stavět rozšířený vchod. A předpokládám, že ostatní podobně vypadající bunkry v okolí na tom budou podobně. Našel jsem tyhle bunkry celkem tři a střílny měly sice různě velké palebné vějíře, ale na výšku to bylo zvenku podobné (když jsem si dřepnul, tak jsem se tam akorát vlezl).

Ještě jsem zkusmo prošmejdil les v týlu, ale žádný další bunkr už jsem nenašel. I když teoreticky je ještě možnost, že něco bude ze strany od Dunaje, až tam jsem nebyl, já to bral z jihu od Traisenu. Když se zpětně dívám na satelit a záznam trasy, kudy jsem šel, tak Centurion na druhém břehu Traisenu (ten bez hlíny na střeše) pravděpodobně neměl výstřel na celou elektrárnu. Tak jestli ji měli v úmyslu bránit (po hrázi vede cesta), tak bych čekal, že na tom břehu od Dunaje ještě aspoň jeden objekt bude. No, aspoň je důvod se sem ještě vrátit :o)

FAn Centurion

Objekt pro věž z Centurionu východně od obce Erpersdorf na břehu Dunaje.

A pak už jsem to vzal bez nějakých dalších objevů zpátky na základnu do Zwentendorfu. Už byly tři hodiny odpoledne, do Brna dvě hodiny cesty, tak to zbývalo akorát tak na prošmejdění břehu směrem na východ až po chemičku (resp. říčku Perschling). Začalo to nadějně, hned po pár stech metrech jsem našel další, poměrně velký, bunkr se střílnou pod betonem. Na okenicích na střílně byl nějaký nápis o zákazu používání otevřeného ohně a nebezpečí výbuchu a okenice samotné byly pečlivě utěsněné ze všech stran montážní pěnou, tak jsem se ani nezkoušel dostat dovnitř. O kus dál byl pro změnu objekt pro Centurion. Věž nikde, boudička nikde, zídka z gabionů oddělující věž od řeky. A Kampfdeckung. Otevřel jsem ho, ale byla to zbytečná práce, mřížový poklop sice nebyl zavřený, ale bunkr byl až po strop plný vody.

A pak cyklostezka odbočovala do týlu a dál po břehu vedla jen taková polní cesta. A že prý radfahren verboten. Ale vedla tam nějaká turistická značka a nikde nikdo nebyl, tak jsem se tam rebelsky rozjel na kole. A našel jsem tam ještě jeden objekt pro Centurion, tentokrát i s dochovanou maskovací boudičkou. Vlezl jsem do vchodu, přes mříž bylo vidět, že je vevnitř pěkně sucho, ale bohužel zamčeno. A Kampfdeckung tu tentokrát žádný nebyl.

No a to bylo vše. Dojel jsem navzdory zákazu až k říčce před chemičkou, ale žádný další bunkr už jsem nenašel.

Nějaké poučení závěrem? Má to smysl objíždět tyhle oblasti naslepo bez podkladů? Asi jo! Bunkry jsou opravdu rozmístěné velmi často v bezprostřední blízkosti cyklostezky. Spíš než souvislá linie to vypadá na shluky objektů v blízkosti průmyslových objektů, vesnic, křižovatek apod. Ale to je jen taková spekulace. Každopádně, duben už byl na hraně co se týče vegetace. Později už budou bunkry tak zarostlé, že je bude velmi snadné přehlédnout (to bylo i teď, pokud by člověk nevěděl, co má hledat). Ideální se mi zdá březen. A nebo i leden, únor, to tu zase nebude tolik lidí.

Jinak jsou to teda hrozné plečky ty bunkry, postavené spíš na efekt, ale jak jsem psal hned na začátku, to dobrodružství, kdy člověk neví co najde, kde to najde, kolik toho najde, to je prostě paráda!

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>