Rakouské opevnění, Bruckneudorf (2014)

A máme tu další výpravu do nedalekého Rakouska. Tato země zřejmě ještě ukrývá mnoho pevnostních zajímavostí, ale nebude jednoduché všechny odhalit. Na konci padesátých let začali Rakušané budovat opevnění proti potenciálním agresorům ze strany komunistického bloku. Postupem let byl tento pevnostní systém různě vylepšován a modernizován, aby byl v devadesátých letech minulého století krátce po poslední modernizaci opuštěn. Rakouský systém se poněkud podobá Švýcarskému, zdá se, že bunkry byly budované i ve vnitrozemí a jejich linie nebývají příliš dlouhé, spíš jsou to taková hnízda odporu kolem komunikací. Problém těchto bunkrů je, že ačkoliv už byly odzbrojené a v podstatě opuštěné, stále jsou utajované mapy jejich rozmístění. A tak při přípravě podkladů pro výpravy nezbývá, než vytěžovat různé jiné zdroje, jako různá internetová fóra, existující muzea, Geocachingové stránky nebo třeba Google Earth. Bohužel v případě Rakouska se skoro zdá, že lidé se o bunkry příliš nezajímají. Fotky nebo zmínky o těchto bunkrech lze najít minimálně. Nelze využít ani například Streetview, neboť zájmové oblasti nejsou pokryty.

To jen na úvod, aby laskavý čtenář pochopil, jaká radost se usadila v mém nitru, když jsem zjistil, že kousek za Vídní u vojenského výcvikového prostoru Bruckneudorf bylo otevřeno nové muzeum s množstvím zachovaných bunkrů i s výzbrojí. Na zachovalosti má nepochybně největší zásluhu umístění objektů. Nedaleký vojenský prostor byl rozlehlejší než dnes a bunkry byly v něm, tudíž nedošlo k demontáži zbraní ani žádné zásadní devastaci. Termín výpravy byl předurčen poněkud netradiční otevírací dobou tohoto muzea – každé poslední pátky a soboty v měsíci od září do června, s prohlídkami v 10, 12 a 14 hodin. Vstupné 3 EUR. V létě otevřeno není, pokud jsem to pochopil správně, tak je to kvůli vysoké kondenzaci vlhkosti uvnitř objektů během letních veder.

29.11.2014, sobota

Konečně tedy nadešel den D. Kluci si v pátek večer užívali pohostinnosti jednoho penzionu u Hustopečí. Měla to být naše tradiční bunkrologická podzimní besídka, ale jak jsem pochopil, tak tentokrát to bylo spíš obžerství a ochutnávka moravských vín. Já nemohl, a tak mi nezbylo, než dojet v sobotu ráno do Hustopečí, přesadit se do expedičního vozu pana továrníka Lacha a hurá nach Österreich.

Vcelku bez komplikací jsme po dálnici přes Bratislavu dojeli kolem půl desáté na malé parkovišťátko muzea. Počasí bylo typicky bunkrologické, byla zima a mrholilo až pršelo. Spěchali jsme hned na první prohlídku, aby po ní zbyl ještě čas na průzkum okolí muzea. Krátce po nás dojel na parkovišťátko takový starší pán, ze kterého se záhy vyklubal náš průvodčík. Byl poněkud překvapen, že jsme vážili cestu až z Čech a zajímalo ho, jak jsme se o muzeu dověděli. Mluvil jen německy, ale jakž takž jsme se domluvili.

Muzeum tvoří hlavně objekt U3 postavení Ungerberg (kódová označení tvoři obvykle zkratka názvu lokality a pořadové číslo). Tím objektem je dvoupatrový bunkr vyzbrojený otočnou věží s polní houfnicí 18/40 ráže 105mm. Uvnitř bunkru jsou ubikace, skladovací prostory, ošetřovna, kotelna či strojovna. Také z něj vede poterna do dvou objektů vyzbrojených tankovou věží z Centurionu se 105mm kanónem (objekty U7 a U8),  jedné kulometné věže a v neposlední řadě i na pozorovací stanoviště v podobě speciální pozorovací polokopule. Není úplně zřejmé, jestli zde poterna byla už od začátku (výstavba opevnění zde začala již v letech 1959/1960). Například objekty pro věže z Centurionů byly podle vystavených textů přistavěny až na začátku devadesátých let.

Poterna je zajímavá také tím, že od objektu U3 je oddělena stěnou se střílnou. Cestou zpět jsem si v tom místě připadal jako v našich tvrzích.

Průvodce nám dělal bývalý velitel jednotky, která tato opevnění obsazovala. Začal s prohlídkou venku, aniž by jen slovem zmínil, že je třeba platit vstupné (3 EUR na osobu). To řekl až před vstupem do objektu téměř omluvně stylem, že teď když jsou ta odnož Vídeňského Arsenalu, tak to vstupné musí vybírat. A až poté, co jsme se řádně vyblbli s houfnicovou věží. Náš zájem ho zjevně těšil a několikrát si nás fotil v akci (náš obvyklý styl „Japonci na výletě“ s fotoaparáty, aneb „je mi jedno, co to je, ale chci mít fotku“). U tankových objektů nám dovolil sundávat kamuflážní roury z hlavní, a s věží pro houfnici v hlavním objektu jsme si dokonce mohli točit a sundat z ústí hlavně ten škaredý potrhaný pytel z celtoviny. Tou dobou už ale náš průvodčík poznal, že tímto tempem bychom se nikam nedostali, tak nás začal trošku honit. Také nás nechal vlézt do věže z Centurionu, ale jen do spodního patra (což ale nevadilo, protože ve Würzenpassu se ty věže dají prolézt kompletně).

Největší část expozic tvoří asi různá vojenská výstroj a výzbroj, která se samotným bunkrem až tak moc nesouvisí. Ohledně různých nábojů a vysílaček jsme si tedy moc nepokecali. Kromě zmíněných ubikací nebo kotelny se zde ještě nachází například akumulátorová místnost s rozvaděčem a bateriemi, místnost vedle vchodu se ženijním nářadím a střílnami pro samopal a plamenomet (menší střílna dole). Jinak v kuchyni to vypadalo jako u snědeného krámu a na záchodem s krásnými nerezovými umývacími žlaby neopomněli umístit cedulku pro návštěvníky, aby je snad nenapadlo ty záchody použít.

Kousek bokem leží ještě objekt U2 (Ungerberg 2) pro věž ze stíhače tanků Charioteer (Rakousko koupilo v roce 1956 56 kusů těchto stíhačů tanků vyzbrojených 84mm kanónem). Mám pocit, že průvodce u věže z Centurionu tvrdil Ondrovi, že ten kanón je stejný a i z fotek to vypadá, že by tomu tak mohlo být. To by ovšem znamenalo, že místní Charioteer byl přezbrojen na 105mm kanón L7. Což může být. Ale také se zdá, že pozdější verze 84mm kanónů pro Charioteer měly už též ejektor, tak teď babo raď. No prostě jsme to měli změřit. Ale koho by to napadlo, že.

Také jsme nahlédli do úkrytu Eternit, který sem pracovníci muzea přemístili z jiného, poněkud vzdálenějšího umístění. Krása. Na podlaze železný rošt, o který jsme si všichni krásně očistili naše zabahněné botky předtím, než jsme byli vpuštěni do hlavního objektu. Fotky bohužel nemám, blesk odmítal zrovna spolupracovat a já si toho nevšiml (už bych si měl pomalu rozmýšlet, co si pořídím za foťák, ten aktuální dostává na bunkrech pořádně zabrat a nedělá mu to moc dobře :).

Co se týče focení, snažil jsem se fotit všechny relevantní vystavené dokumenty, zvláště ty, které byť i jen trochu připomínaly mapu s rozmístěním okolních objektů. Místy to bylo poněkud zábavné, protože některé dokumenty se nalézaly na vnitřních stranách dvířek. Jednou se mi stalo, že než jsem zjistil, že průvodce opět něco odkryl a stihl to vyfotit, průvodce to opět zakryl. Naštěstí kýženou fotku zvládl aspoň Honza. No ale i tak jsou to vše jen pomocné podklady, protože jak ještě zmíním, ne vždy se ty mapy dají brát doslova.

Zdejší lokalita byla opevněna poměrně solidně, od objektu Ungerberg 3 vede 1200 metrů dlouhý protitankový příkop k postavení Gaisberg, odkud linie pokračuje lesem dál. Naším cílem po prohlídce muzea bylo postavení Gaisberg prošmejdit a pokochat se obranou protitankového příkopu, kolem kterého bylo původně rozmístěno šest pancéřových štítů pro použití protitankové bezzákluzové zbraně Carl Gustav ráže 84mm (v podstatě pancéřovka), šest kulometných otočných kopulí a několik podzemních pěchotních úkrytů. Úkryty jsou pozamykané, štíty pro tarasnice jsme také našli, ale kulometné kopule ne. Kdo ví, jestli tam vůbec ještě jsou. I když teda terén byl místy dost zarostlý a nepřehledný.

Cestou ke Gaisbergu v týlu protitankového příkopu jsme zkoukli jednu pozorovatelnu (U36) se zvonem (resp. pouze zvon, zbytek je zřejmě zasypaný, nebo minimálně totálně zarostlý trním), jednu pozorovatelnu betonovou (GA21 – náležela zjevně již k obranné pozici Gaisberg) a jeden úkryt (U37). Občas se do rakouských bunkrů dá dostat, ale tady zrovna to bylo všechno poměrně dobře pozamykané, takže kromě muzea jsme fotili vše jen zvenčí.

Postavení Gaisberg je v lesíku u rohu areálu muničního skladu. Na konci protitankového příkopu je zde obdobný objekt pro houfnici ve věži (označení GA3), jako v muzeu Ungerberg. Prakticky hned za ním byl v týlu postaven objekt pro věž z Centurionu (GA4), místo veže je na místě ale už jen betonový dekl na šachtě. Ještě o kousek dál směrem do týlu stojí další objekt pro věž (GA5), ovšem tentokrát netušíme, jaká věž zde byla osazena, protože objekt samotný vypadá na nějakou starší výstavbu a Centuriony se osazovaly až v devadesátých letech. Teoreticky by to mohla být chybějící houfnicová věž? Od průvodčíka jsme totiž měli informaci, že v této lokalitě je ještě jedna houfnicová věž, dokonce blízko objektu GA3. Ale buď jsme se špatně pochopili, nebo bylo něco špatně. Dvě výpravy nezávisle na sobě jsme ji tu hledali a nenašli.  Mimochodem, objekty pro houfnice jsme viděli celkem tři (U3, GA3 a U4) a žádné dva nebyly stejné. GA3 měl malý tunýlek ve zdi kolem věže na týlové straně, U 4 zjevně neměl kasárna s okenicemi do příkopu, zato měl na stropě pozorovací zvon.

Dál v lese směrem k muničnímu skladu betonové šílenství pokračuje sestavou zákopů a objektem pro Centurion (GA2), kde vež stále ještě je (nicméně nedobytně zamčená v domečku). Hned vedle něj pak z trávy vyčuhuje kulometná otočná věž (patrně objekt GA34).

Zpět k autu jsme vyrazili podél čelní hrany příkopu. Ondra avizoval, že tam je šest pancéřových štítů pro pancéřovky. U první jsme jásali, odkrývali laminátový dekl a fotili ji zepředu i zezadu. U druhého štítu se kluci ještě nechali přemluvit ke stejnému odkrytí deklu, ale u třetího už mi na rovinu řekli, že ty štíty jsou všechny stejné a že už jdou k autu. Tak jsem je aspoň všechny obešel, ale už jsem je nefotil. Taky si uvědomuju, že jsme vlastně ani neslezli do toho příkopu – jsme my to ale bunkráci.

Zhruba v polovině byl příkop přeťat nedávnými zemními pracemi (pokládání kabelu nebo něco v tom smyslu). Píšu to zde proto, že mně zaujalo, že si Rakušané dali tu práci a protitankový příkop v místě křížení uvedli do původní podoby v celém profilu. Tak snad to neznamená, že ho stále považují za vojensky významný. To by ale asi obnovili i linii protipěchotních překážek, a tam zůstal jasný průchod.

Jednotlivé objekty jsme lokalizovali podle několika map a leteckých fotek z muzea. Chvílemi to nebylo úplně přímočaré, například betonová pozorovatelna U37 za linií byla na dvou na první pohled stejně vypadajících leteckých snímcích s popisky zakreslena vždy jinde (rozdíl cca 200m). Také nebylo jasné, jaké období ty mapy znázorňovaly. Jak jsem zmínil na začátku, několikrát proběhla modernizace, naposledy v první polovině devadesátých let, kdy byly postaveny nové objekty pro věže z Centurionů. Také z našich předchozích průzkumů v lokalitě Petronel-Carnuntum se zdá, že ne vždy odpovídá umístění objektů z mapy skutečnému umístění. Takže buď byla špatně mapa, nebo (spíš), v ní nebyly zakresleny všechny objekty.

Po návratu k autu už nezbývalo moc času do setmění, ale ještě stále dost na to, abychom zvládli výpad k objektu Ungerberg 4. Ten se nachází na malém kopečku na druhé straně silnice vedoucí kolem muzea. Je to opět taková malá tvrz. Jádro tvoří objekt U4 s věží pro houfnici a pozorovacím zvonem na stropě a okolo něj je prstenec palpostů s pancéřovými štíty pro pancéřovky a kulometné otočné kopule. Celá tato tvrzička leží zřejmě na soukromém pozemku (soudě dle oplocení a několika chatiček). Plot ovšem již nějakou tu dobu chátrá a ani pozemek samotný vzhledem k bující vegetaci nejeví známky aktivního využívání. Takže jsme neodolali a pro fotku se vydali. Majitel asi nevěděl, co s penězi, kolem objektu U4 bylo rozpleteno několik klub zbrusu nového ostnatého drátu, ovšem na nepříliš logických místech. Celé mi to trochu připomínalo objekt T-S 7 s výhružnými cedulemi rozmístěnými co dva metry od sebe. Ovšem nemohu prohlásit, že by objekt za nic nestál, kromě atypického vchodu (v porovnáni s U3 a GA3) jsme na něm viděli pozorovací zvon, který jsme zatím jinde neviděli.

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>