27.7.2008, neděle
Před druhou světovou válkou i Nizozemci opevňovali území svého státu novými železobetonovými bunkry. Většina z nich byly úkryty nebo malé kulometné objekty, ale na několika místech bylo postaveno poměrně těžké opevnění. O jednom z těchto míst jsem už psal – je jím celkem známý Kornwerderzand na severovýchodním konci hráze Afsluitdijk. Známý je také díky muzeu opevnění. Podobně je ale opevněn i jihozápadní konec hráze u Den Oeveru. Jelikož oba dva uzávěry patří k nejmohutnějšímu opevnění, které lze v Nizozemí spatřit, nechtěl jsem si nechat návštěvu Den Oeveru ujít, zvlášť když na Internetu je k dispozici minimum informací.
Návštěvu jsem nicméně stále oddaloval kvůli nepříznivé dopravě. Do Den Oeveru bohužel nejezdí vlaky a pokud nemáte vlastní auto, zbývá cesta autobusem. Tu je možné vykonat buď přes hráz směrem od Kornwerderzandu nebo po pevnině z Den Helderu. Protože autobusová linka jezdící po hrázi má speciální (rozuměj dražší) tarif a protože dostat se do Den Helderu vlakem je rychlejší než do Harlingenu na druhé straně, zvolil jsem cestu z Den Helderu. Nakonec se ukázalo, navzdory mojí nechuti používat autobusy pro meziměstskou dopravu, že u linky do Den Oeveru se není čeho obávat (jak překvapivé :-)).
Den Helder, kde jsem nastupoval do autobusu, jsem si docela oblíbil. Malé městečko s pevnostmi, přístavem, pobřežím… Byl jsem tu asi třikrát a vždy se mi tu líbilo (i podruhé, když mi tu při průtrži mračen během asi 10 minut protekly moje nové goretexové Garmonty). Při pohledu z Googlu jsou části Den Helderu rozmlžené, jsou tu základny nizozemského námořnictva. Z vojenského letiště dále ve vnitrozemí létají prý i civilní vrtulníky na ropné plošiny v Severním moři. Vždycky jsem na to myslel, když jsem kolem letiště projížděl ve vlaku. Autobus do Den Oeveru stojí hned vedle nádraží, v mém případě ho řídila žena. Ale to je tu celkem normální – komický pohled byl zvlášť v Utrechtu na subtilní řidičku o výšce max. 160cm řídící asi 30 metrů dlouhý dvoukloubový autobus.
V Den Oeveru autobus zastavuje na stanovišti na začátku hráze. K začátku hráze je to odtud jen pár set metrů a narozdíl od Kornverderzandu, který není úplně u pobřeží, zde jsou bunkry postavené hned na začátku hráze. Po severní straně hráze vede cyklostezka, po které jsem vyrazil. Na druhou stranu hráze se dá dostat podchodem pro pěší ještě před vodní propustí, ale dá se tudy jednoduše dostat pouze ke kulometnému werku XII, zbylé bunkry jsou až za vodní propustí a dostat se k nim po jižní straně hráze není snadné (pokud nechcete chodit po dálnici).
Takže jsem vyrazil po cyklostezce, po které jsem došel přes vodní propusť (několikrát za hodinu se otevírá pro lodní provoz, čímž zastaví provoz na dálnici, stejně jako v Kornwerderzandu) k werku IX (vedle větrné elektrárny). Tento objekt pro tři kulomety je sice zavřený, ale je poměrně fotogenický a na stropnici má pozorovací zvon. Také není zarostlý, no běhal jsem kolem něj jako malý kluk a sám sebe jsem ujišťoval, že návštěva Den Oeveru byl skvělý nápad.
Další objekty jsou až na zemním výběžku hráze asi o dvěstě metrů dál. Ozývaly se odtamtud motorky – místní trapiči malých i velkých kubatur tu mají takový malý polygon. Nemám tyhle aktivity rád, tak jsem se snažil ze začátku chodit tak, aby mě neviděli a abych se nevyskytoval v jejich cestách, ale dokázal jsem takto konspiračně shlédnout jen werk V pro kulomet a světlomet, záhy jsem se jim stejně musel ukázat, jinak bych neviděl všechno. Objekty tu jsou celkem čtyři, vesměs pro kulomety. Myslím, že při troše snahy by se do všech mělo dát dostat (vchody byly sice kdysi zabetonované, ale jsou v nich probourané díry na prolezení). Já ale do žádného nelezl, odradilo mě vlhko. Objekty jsou tu obrostlé křovím a obklopené, především kolem vchodů, odpadky a bahýnkem. Vybavení objektů se sice docela zachovalo (nakukoval jsem dovnitř dírami ve vchodech), ale stejné jsem už viděl v Kornwerderzandu, nemusím lézt všude. Také motorkáři byli nakonec slušní, dokonce mi i oddělali ze střechy jednoho bunkru sušící se propocené chrániče, abych si mohl vyfotit zvon. Zvony jsou také asi jediné, co se zde dá fotit vzhledem k hustému houští podél stěn.
Další bunkry jsou na podobném zemitém výběžku na druhé straně hráze (a dálnice). Ty jsou trošku méně zarostlé a i vlhka je tu kupodivu méně, dokonce jsem do jednoho bunkru i vlezl. Nejdřív jsem ovšem musel překonat dálnici. A to nebylo jen tak. Auta sice nejezdila rychle, ale že bych jim chtěl skákat pod kola, na to už jsem starý, zvlášť když je nutné přelézt asi čtyřikrát svodidla. Nakonec se mi to podařilo až když otevřeli vodní propusť a provoz na dálnici se na chvíli zastavil. Ale nedivím se, že tu není žádný podchod nebo můstek pro pěší, na tom kousku země na druhé straně kromě bunkrů a opuštěného domku nic není. A koho by zajímaly bunkry, že.
Objektů je tu celá škála, od kulometných (werk II) přes objekt pro dva protitankové kanóny (werk IV) až po objekt pro kulomet a světlomet (werk VI), do kterého jsem i vlezl. Jak už jsem psal výše, uvnitř se dochovalo poměrně hodně zařízení – pancéřové dveře, poličky, potrubí, pumpy, průzory… Ale i odpadky se vyskytly, zjevně nejsou všichni Holanďani tak ideální, jak by se zdálo podle upravených předzahrádek jejich domků. A ještě si vzpomínám na ostružiny. Rostlo jich tu všude docela dost a zrovna zrály.
Jediný objekt, který jsem neviděl zblízka, byl werk X pro tři kulomety na jižním konci hráze vedle vodní propusti, bohužel na straně směrem do moře. Abych se k němu dostal, musel bych jít buď tak sto metrů po dálnici nebo přejít po zavřených zdymadlech. Ani jedno mi nepřišlo jako dobrý nápad, tak jsem si ho aspoň vyfotil z dálky a utěšoval se tím, že ty bunkry jsou přeci všechny stejné.
Běhal jsem tu celkem asi dvě hodiny, což je zpětně úctyhodný výkon vzhledem k tomu, že jsem vlezl jen do jednoho bunkru. Bunkry jsou obdobné jako na Kornwerderzandu, pokud máte málo času, jeďte raději tam. Ale zase, když už jsem byl v Nizozemí a měl volný čas, tak by byl hřích to tu nenavštívit, ne? Nevzpomínám si například, kde jinde by měly být pancéřové zvony než tady a na Kornwerderzandu. A to už je taková bunkrologická úchylka při určování priorit, že cihly jsou lepší než kámen (forty vs. hrady), ovšem není nad beton. A ať už je to cokoliv, hlavně, když to má pancíře!
Na začátku jsem psal, že o Den Oeveru na Internetu není moc zmínek. Mě zachránila nová holandská knížka Kazematten, ve které je mapka se zakreslenými objekty. Pokud ovšem netrváte na tom, že musíte znát i čísla a typy jednotlivých objektů, postačí vám i satelitní mapa na Google Maps, kde jsou objekty nádherně vidět.
