28.6.2008, sobota
Výpravu do Vlissingenu jsem plánoval už delší dobu, ale realizoval jsem ji až nyní. Hlavním důvodem je, že Vlissingen je na konci světa. Vlakem z Utrechtu se sem jede s přestupem asi tři hodiny, což je na poměry Nizozemí poměrně dlouhá doba. Ideální by bylo navštívit tuhle lokalitu autem, ale bohužel, tuto možnost jsem momentálně neměl.
Vlissingen je městečko s přístavem na pobřeží Atlantiku na jihozápadním konci Nizozemí v provincii Zeeland, kterou tvoří skupina poloostrovů. Němci za druhé světové války přeměnili zdejší oblast v pevnost podobně jako další dva holandské přístavy Ijmuiden a Hoek van Holland. V rámci této pevnosti bylo jen ve Vlissingenu postaveno 47 objektů Atlantického valu. Z nich se bohužel do dnešní doby dochovala jen necelá desítka, většina jich po válce padla za oběť rozšiřování přístavu. I tak ale Vlissingen spolu s okolím zůstává (alespoň v rámci Nizozemí) oblastí s nejlépe dochovanými objekty Atlantického valu a stojí rozhodně za návštěvu.
Kromě Atlantického valu jsou u vjezdu do přístavu zachované i dvě holandské pancéřové kasematy G (použité Němci, jinak by se pravděpodobně nedochovaly). Jedna z nich je zrestaurovaná pevnostní asociací provozující místní muzea (www.bunkerbehoud.com), druhá je bohužel skrytá za plotem nedalekého požárního cvičiště. Zmínku si také zaslouží skvěle zachovalá vnitrozemská linie, jejíž objekty byly relativně nedávno vyčištěny (bohužel také často zamčeny) a byla kolem nich postavena cyklostezka s vysvětlujícími naučnými tabulemi. Linii je krásně vidět i na GoogleEarthu. Objekty mají vesměs všechny pancéřové prvky a české bunkrology zaujme jistě i přítomnost několika objektů R631 pro československý protitankový kanón vz.36.
Jako obvykle jsem zvolil pěší výlet. Bohužel s mapou vytištěnou z Google maps všechny vzdálenosti vypadaly podstatně kratší, než byly ve skutečnosti. Ale jinak jsou mapy z Googlu v Holandsku plně dostačující, stejně většinou není možné jít jinudy než po asfaltových cestách.
Prvním cílem byly již zmíněné kasematy G. O kasematě za plotem jsem věděl jen to, že je nedaleko, ale najít ji bylo jednoduché, ono „nedaleko“ totiž znamená necelých sto metrů. Hned vedle se též nachází dělostřelecký objekt M170 baterie Kernwerk a u vjezdu do přístavu též objekt 114a (Stp. Nettelbeck III) se zachovaným zvonem. Zvon je ovšem tak jediné, co je na tomto objektu možné vidět. Jednak je celý objekt v rohu pozemku požárního cvičiště, které je veřejnosti normálně nepřístupné, jednak je interiér údajně až po strop zaplavený spodní vodou. Kolem objektu ovšem není plot, takže je dobře přístupný od pobřeží. S fotografováním kolem zvonu by neměl být problém, nedaleko nějaký člověk za plotem překládal dřevěné trámy, mně ale vůbec nevěnoval pozornost.
Na druhé straně, za vjezdem do přístavu, je na nábřeží vedle větrného mlýna restaurovaný pozorovací objekt typu 143 (Stp. Leuchtenburg), ve kterém je zřízeno muzeum. Bohužel, všechna místní pevnostní muzea bývají otevřená pouze v neděli, a dnes byla sobota. Tak alespoň je důvod navštívit tuto oblast i příště. Na druhou stranu, tyhle objekty Atlantického valu disponují většinou podobným vybavením a pár už jsem jich viděl, tak mi bylo líto spíš toho, že jsem nemohl nakoupit literaturu.
Od tohoto objektu jsem se vydal po plážích podél pobřeží směrem na západ, kde jsou u Wn. Fledermaus hezky dochované dračí zuby (protitanková překážka). Cestou jsem minul krásný objekt typu 623 (Stp. Hohenstaufen) na cípu Nollepier na dohled od Vlissingenu. Sice má na střeše šílenou změť svislých trubek, ale nejsou to ledasjaké trubky, jsou to píšťaly, které ve větru (který zde vane prakticky pořád) vydávají zvláštní zvuky. Inu, holandský koloryt. Vedle střílny jsem musel chvíli postávat s foťákem, aby zamilovaná dvojice na střeše pochopila, že je opravdu nechci mít v záběru.
Odtud směrem na západ jsem postupoval podél pobřeží a užíval si plážového písku a moře. Viděl jsem i jednu slunící se děvčici s odhaleným poprsím, ale po pravdě, dost tu profukovalo, dvakrát teplo nebylo a byla na pláži jediná, tak nevím, co to mělo znamenat. Po několika kilometrech jsem našel další z plánovaných atrakcí – krásně zachované dračí zuby (německá protitanková překážka) v prostoru Wn. Fledermaus. Bohužel, pěší tůra byla delší, než jsem myslel (a zvlášť v pobřežním písku docela vyčerpávající), takže jsem se v těchto místech obrátil zpět na východ, byť jsem věděl, že dál na západ jsou také zajímavé objekty. Tak, někdy příště a s autem. Zpětně jsem ještě zjistil, že součástí Wn. Fledermaus byl i objekt pro československou zbraň L1, která zde ještě na začátku osmdesátých let minulého století byla v perfektním stavu dochovaná (viz. foto ze stránek www.bunkerbehoud.com). V současnosti je ovšem objekt kompletně zasypán v pobřežních dunách a zbraň už je též demontovaná (není divu, na K-S 5 bychom byli schopni kvůli takovému exponátu celý objekt vlastníma rukama z písku vyhrabat).
Zpátky do Vlissingenu jsem to vzal podél vnitrozemské linie, na kterou jsem se docela těšil. A ukázalo se, že naděje nebyly plané. Podél protitankového vodního příkopu (viditelného krásně např. na GoogleEarthu) jsou rozesety krásně dochované objekty (převážně typů 630 a 631). Vidět jsou jak verze postavené s klasickým bedněním, tak stejné objekty postavené tzv. Formsteine metodou, kdy bylo bednění nahrazeno betonovými kvádry, díky kterým má nyní objekt pravidelné nezaoblené tvary a vypadá jako postavený z tvárnic. Oba objekty R631 pro čs. kanón L1 jsou otevřené, čehož jsem samozřejmě využil a prošmejdil je. U druhého, postaveného metodou Formsteine, není jisté, jak dlouho ještě bude přístupný, protože v jeho blízkosti jsou pozemky upravené jako pro stavbu nových rodinných domků. Také přístup k němu není přímočarý, od hlavní silnice se přes vodní příkop dostat nelze, musí se ve vesnici Koudekerke odbočit na jednu boční uličku. Objekt je velmi fotogenický a byl použit například na titulní straně knihy Atlantikwall Typenheft od Rolfa Rudiho.
Objekty typu 630 jsou vesměs pozamykané, ale do některých z nich se dá vlézt nouzovým východem (profituju z mé menší postavy :o) ). Objekt, do kterého jsem takto vlezl, byl vevnitř vyčištěný, radost pohledět. Na vnitrozemské linii už mapa z Googlo moc vhodná nebyla, hodila by se i podrobnější mapa. Objekty jsou totiž rozesety po obou stranách vodního příkopu a není vždy jednoduché se dostat na druhou stranu. Velmi zajímavý je též objekt R625 pro kanón mezi Souburgem a Middelburgem. Musím říct, že tak krásně dochovanou linii objektů na Atlantickém valu jsem viděl poprvé. Navíc mi krásně vyšlo počasí. Pro zájemce doplním, že na stránkách www.bunkerindex.eu jsou k dispozici fotografie objektů i s GPS souřadnicemi (Atlantic wall: Netherland-Walcheren).
