10.5.2008, sobota
Jedním z velkých bunkrologických lákadel Holandska jsou uzávěry hráze Afsluitdijk postavené ve třicátých letech 20. století mezi provinciemi Severní Holandsko a Frísko. Hráz, která přehradila tzv. Zuiderské moře, měla zabránit záplavám a po jejím postavení získali holanďané mj. i nemálo nového území, které dříve kvůli vodě nebylo možné využít.
Oba konce hráze byly v podvečer Druhé světové války mohutně opevněny. Jak na západě u Den Oeveru, tak na východě u Kornwerderzandu byly vystavěny objekty pro kulomety, protitankové kanóny a světlomety. Nechyběly ani kanóny proti letadlům, byť v otevřených postaveních a některé objekty byly dokonce vybaveny pancéřovými pozorovacími zvony.
Místo je ideálně dostupné autem. To zde zatím bohužel nemám, a tak jsem musel vzít za vděk hromadnou dopravou. Vlakem jsem dojel až do Harlingenu navzdory tomu, že rychlík se ve Zwolle rozpojoval a když jsem se chtěl lidí ve vlaku pro jistotu zeptat, jestli sedím v té správné půlce, tak mi stále nerozuměli, že jedu do Leeuwardenu a musel jsem to napsat. Ostatně, výslovnost mnoha slov je zde zběsilá a stačí malý rozdíl a místní se dívají nechápavě. Zpětně nechápu, jak se mi podařilo vyslovit jméno hráze tak, že řidič autobusu v Harlingenu věděl, kam chci jet (zato kolega v práci kroutil nechápavě hlavou, když jsem mu vysvětloval, kde jsem byl o víkendu, až když jsem to nakreslil, tak se usmál, zamumlal to slovo trošku jinak a bylo jasno).
Nakonec jsem jel i autobusem ze začátku hráze na Kornwerderzand, akorát to vyšlo dráž než normální autobusy – jezdí tu totiž jen jedna linka a nebere strippenkarty, tak nezbylo než vysolit kov.
Obloha už od rána slibovala slunečný a teplý den. Sice jsem si vzal bundu, maje za to, že u moře vždycky fouká studený vítr (předchozí víkendy to tak naznačovaly), ale vál jen slabý vánek a byl hic pic.
Bunkry byly vidět už od autobusové zastávky. Původní záměr byl, že obejdu všechny bunkry u Kornwerderzandu, včetně muzea a pak se ideálně ještě přesunu autobusem do Den Oeveru na druhý uzávěr a následně zase zpátky autobusem do Harlingenu, protože jsem měl odtud měl koupený zpáteční lístek na vlak. No, jak to jen říct… Území se nakonec ukázalo větší, než jsem myslel. Chodil jsem tu celkem pět hodin, a to jsem ke konci bunkry jen tak obíhal a fotil zvenku bez velkého zkoumání. Jenom muzeum samotné mi zabralo minimálně dvě hodiny.
Prvních deset minut jsem strávil hned v pokladně muzea povídáním s komunikativním starším pánem, který vzpomínal, že byl v Praze, že se mu velmi líbila a že zná dvě česká slova: pivo a zmrzlina. Též mi půjčil tištěného průvodce po muzeu v angličtině, jen jsem musel slíbit, že ho před odchodem vrátím. Také mne zaujala knížka „Kazematten“ o holandském opevnění, kde jsem mj. viděl i plánek postavení u Den Oeveru a fotografii kasematy G, o které jsem ještě nevěděl. Nicméně pán v pokladně nemohl pochopit, proč si chci koupit holandskou knížku (navíc za příznivou cenu), když jsem předtím tvrdil, že holandsky neumím a vytrvale mi vnucoval nějakou anglickou knížku o Afsluitdijku, ve které ovšem o bunkrech nebylo prakticky ani slovo. Inu, jsem zatvrzelý, koupil jsem si holandskou knížku o bunkrech. Mimochodem, když jsem vracel na konci návštěvy průvodce, pán v pokladně mi připomněl, že je význačný den – výročí útoku na Holandsko, přičemž neopomněl poznamenat, že Holanďané se v roce 1940 narozdíl od Čechů v roce 1938 bránili.
Muzeum samotné je jeden bunkr vedle druhého – všechny jsou otevřené a volně přístupné, jediná nevýhoda je, že cennější exponáty jsou za sklem, ale nevýhodou myslím ztížené fotografování – za sklem je například i voják s těžkým kulometem Schwarzlosse ve střelecké místnosti. Na území muzea lze vidět různé objekty, od kulometných kasemat, přes úkryty s garáží pro protiletadlový kanón (objekt XIV) a kulometné objekty kasematami s pozorovacími zvony nebo s protitankovými kanóny (ještě jedna fotka zvenku), přes německé objekty (strážní domky a kanónový objekt typu 667) z druhé světové války až po objekt pro světlomet. Ten byl vtipně ukryt v nitru objektu a přes dvě zrcadla byl světelný paprsek projektován skrz šachtu ve stropu objektu ven, takže světlomet byl prakticky nezranitelný.
Elektřinu pro bunkry dodávaly dieselagregáty ukryté v samostatných malých agregátorových bunkrech rozmístěných po celém území opěrného bodu. V otevřených postaveních bylo původně i několik protiletadlových kanónů a kulometů dopravených sem v předvečer útoku, kterými se podařilo holandské posádce sestřelit minimálně jedno německé letadlo.
Německý útok na Kornwerderzand v květnu 1940 nebyl příliš úspěšný, první velký postup zastavily holandské kulomety ve chvíli, kdy se Němci na hrázi neměli kam schovat. Němci tedy začali ostřelovat Kornwerderzand z pevniny dělostřelectvem, proti kterému na Kornwerderzandu nebyla možná aktivní obrana, protože protitankové kanóny měly příliš malý dostřel. Nicméně Holanďané povolali z námořní základny v Den Helderu fregatu Hr.Ms Johan Maurits van Nassau, která svými třemi kanóny ráže 150 mm německé dělostřelectvo na pevnině umlčela. (Nicméně o den později tuto fregatu potopila německá letadla na cestě do Anglie.) Němci nadále pokračovali v leteckém bombardování Kornwerderzandu, ovšem nepodařilo se jim objekty nějak zásadně umlčet a osádka pevnosti odolávala až do kapitulace.
V padesátých letech byl zdejší opěrný bod vyztužen tankovými věžemi (ve stejném období, kdy vznikala na východě Holandska Ijsselská linie se záplavovými zónami proti útoku komunistických vojsk z východu – viz. samostatný článek). Jednu z věží z tanku Sherman se 105mm kanónem lze dnes spatřit na místě, kde byl v padesátých letech zakopán tank Sherman Firefly.
Po návštěvě muzea jsem obešel ještě téměř všechny ostatní objekty (s výjimkou objektu VIII, na který už jsem neměl sílu). Nevypadá to, ale třeba dojít od cesty k objektu I a zpět s tím, že jsem u objektu I strávil asi pět nebo deset minut, mi zabralo zhruba půl hodiny. Navíc v teple se na kamenných hrázích nedalo moc zastavovat, protože ze štěrbin mezi kameny se rojila hustá mračna dotěrných much. Víceméně všechny objekty, které nejsou součástí muzea, jsou otevřené, ale vzhledem k nedostatku času a k tomu, že interiéry jsem viděl v perfektním stavu v muzeu, jsem s výjimkou objektu IX dovnitř nelezl. Ostatně, jeho návštěva mou chuť navštívit ostatní objekty příliš nepodpořila, protože je vypálený (ale aspoň s uzávěrem střílny, takže úplně zbytečně jsem dovnitř nelezl), ale zpětně jsem na Internetu viděl, že jiné objekty jsou vevnitř docela hezké.
Všechny objekty na koncích vlnolamů jsou poměrně fotogenické (objekty IX, VIII a I) a vzhledem k hustému lodnímu provozu na blízké propusti není problém je vyfotit s mořem plným plachetnic. Zajímavý je též kulometný objekt XVI, který z dálky vypadá jako kulatý neurčitý objekt.
Za druhé světové války na Kornwerderzandu Němci postavili několik objektů pro protitankové kanóny. Jeden z nich je součástí muzea, další se nachází prakticky přes silnici na druhé straně hráze, poblíž holandského objektu II, který je rovněž celkem hezký, mj. má osazen pozorovací zvon.
Praktické poznámky:
Jednodušší odbočování na parkoviště muzea je ze strany od Den Oeveru. Také počítejte s častými kolonami, protože v sezóně se minimálně každou čtvrt hodinu otvírá propusť pro lodě, kvůli které je zablokován provoz na hrázi. Dostat se pěšky na druhou stranu silnice není vůbec snadné (pokud mi tedy neušel nějaký podchod pro pěší, ale díval jsem se dlouho a žádný jsem neviděl), nicméně nejpozději za čtvrt hodiny by se vám to mělo podařit díky zastavenému provozu. Kolem muzea opravdu projíždí doslova kolony aut a představa, že Holanďané zastavují chodcům čekajícím u krajnice, je iluzorní. Pokud tedy chcete vidět všechny zdejší objekty, je tedy dobré si naplánovat nejdříve prohlídku jedné strany hráze a poté druhé, ovšem pozor, mezi první a druhou linií obrany (v první linii leží muzejní objekty, ve druhé linii leží objekty X až XVII, z mapy je hned jasné, o co jde) se dá přejít rozumně pouze po cyklostezce vedoucí po opačné straně silnice, než je muzeum.
Součástí muzea je i malý obchůdek s občerstvením. Nějaké jídlo lze najít i v expozicích, ale k jídlu to už moc není – vajíčka z pánvičky chtěla zjevně utéct, tak je museli přišroubovat.
Odkazy:
Kornwerderzand – mapa, fotky, popis
Kornwerderzand – muzeum
